Snesl se na mě vánoční týden, takže v pondělí proběhly poslední narychlo nákupy. V úterý jsem šla na oběd s mojí counsellorkou, Mariou, a pak cestou zpátky vyzvedla balíček, co byl můj dárek k Vánocům. Tak nějak zjišťuji, že tady Štědrý večer prostě tolik neberou. U nás je Štědrý večer záležitost jen pro nejbližší rodinu a večer má takovou nějakou slavnostní, tichou atmosféru.
Tady v Austrálii to bylo všechno takové pohodovější. Večeři jsem měla u Jo a její rodiny, a do jejich domu se sjeli snad všichni příbuzní, co mají. Výhoda toho byla, že mě vlastně ani neidentifikovali jako “vetřelce”; jelikož jich tam bylo tolik, spousta z nich se navzájem ani neznala, takže si všichni mysleli, že jsem příbuzná od někoho, koho neznají.
Rodina jsou vegetariáni, takže tradiční vánoční krocan a šunka nebyly, ale zase dle typického Australského zvyku na Štědrý večer grilovali. Jedna věc, které si tady všímám, je, že dělají zajímavé saláty, které mi dokonce i chutnají (kombinace granátové jablko a brokolice by mě osobně nenapadla, ale chutná to dobře). Na dezert pak byl výborný cheesecake a výborný brandy cake, který skoro doslova utopili v karamelu. Všechno vypadalo nádherně!
Během večera se v jeden moment všechny děti rozběhly zpátky dovnitř ke stromečku s pokřiky “Kris Kringle!!”, což jsem až poté zjistila, že je očividně Australská tradice výměny anonymních drobných dárečků během Štědrého večera, taková předehra k ránu 25. Abych držela s Australským zvykem, rozbalila jsem si dárečky až 25. Christmas day.
Oproti Australanům moje rodina v Česku “Christmas day” neboli 25. prosince skoro vůbec neslaví. Prostě jen užíváme dárků, cukroví a zbytků jídla ze štědrovečerní večeře. Tady jsem skoro celý den strávila u jednoho Rotariána jménem Drew; jelikož jeho žena je Italka a Vánoce slaví u její rodiny, byla to zajímavě multikulturní událost.
Na tuto multikulturní událost jsme proto vezli italské masové knedlíčky ve velmi máslovité omáčce. Když jsme pak autem jeli tam, všechno jsme měli na klínech, a nádoba s knedlíčky a omáčkou protekla přímo mně na kalhoty, takže jsem tam měla do konce dne obrovský mastný flek. Také to vyústilo v absurdně komickou situaci, kdy tchyně Drewa, neboli Italka co skoro vůbec anglicky neumí (natož česky), se mi pokoušela vysvětlit, jak se té skvrny zbavit, když budu prát. S hrdostí píšu, že se mi přes absenci znalosti italského jazyka alespoň podařilo vydedukovat, že mluví o praní těch kalhot 🙂 Nakonec mi někdo přeložil, že mi říká, ať na to před praním vetřu mýdlo. No, kalhoty jsem teď nedávno prala, mýdlo jsem na to dala a mastná skvrna je pryč, takže děkuji za radu.
Přes italské prvky tohle ale bylo typické australské vánoční jídlo. Hned jako první chod vytáhli mořské plody. První přišla na řadu chobotnice, kterou jsem velmi statečně okusila, následoval obrovský tác krevet. Samozřejmě jsme je nedojedli, nicméně prý hned další den jsme je darovali někam, kde je ocenili, takže jídlem se neplýtvalo. Jako další chod byla nádherná vánoční šunka a další dva kusy pečeného masa, které si moc nepamatuji, protože jsem jich měla jen fakt malý kousíček. Myslím, že to bylo pečené vepřové s kůrčičkou a hovězí. K tomu měli křupavé pečené brambory. Jako dezert byly trifle, typický australský dezert čili ovoce s dortovým těstem a krémem, a sticky date pudding (prakticky to byl dort).
Opět bylo hezké si tam se všema popovídat. Sice jsem tentokrát byla trochu víc ‘mimo’, protože se tam všichni znali, ale měli hodně zajímavých příběhů a do konverzace mě jednoduše začlenili, takže to bylo super. Po skončení “oběda” jsem jela zpátky s Drewem a přespala jsem u nich.
Po zbytek týdne jsem toho upřímně tak nějak moc nedělala, takže tohle je konec tohoto postu. Zatím čau a šťastný pozdní Nový rok!
Další články od Lenky
Vánoce v Austrálii
Tak nějak zjišťuji, že tady Štědrý večer prostě tolik neberou. U nás je Štědrý večer...
