Hned následující víkend jsem s ostatními výměnnými studentkami vyrazila do Calabogie na lyžování. Vzhledem k tomu, že místní sjezdovky jsou oproti těm, na které jsem zvyklá, spíše menší, rozhodla jsem se vyzkoušet snowboard. Byla to skvělá zkušenost! Pomáhal mi kamarád rotariánů, kteří nás na výlet vzali. Trénoval dokonce olympijský tým, takže díky jeho radám jsem se základy zvládla opravdu rychle.
Poté přišlo na řadu moje poslední stěhování. Nová host rodina je úplně jiná než všechny předchozí. Bydlím s host mamkou ukrajinského původu, která pracuje jako pekařka. Má dvě vlastní dcery a kromě mě se stará ještě o další dvě dívky z Ukrajiny, které jsou dcerami její kamarádky. Aby toho nebylo málo, bydlí s námi i její rodiče. Jsou moc milí, ale anglicky téměř nemluví. Naštěstí se ukazuje, že slovanské jazyky mají něco do sebe, a i když naše konverzace často připomínají spíš dorozumívání rukama a nohama, většinou si nakonec rozumíme.
Moje kamarádka Claire se přihlásila do soutěže krátkých filmů, a tak jsme jí s kamarádkami několik dní po škole pomáhaly jako herečky. Byla to velká zábava a o to větší radost jsme měly, když její film získal první místo.
Na začátku dubna se na naší škole konal Spring Fling Dance, tedy další školní tanec podobný listopadovému Semi Formal Dance. Opět jsme si ho s kamarádkami moc užily.
Velkou kulturní změnou pro mě byly také Velikonoce. Nejprve mě kamarádka pozvala k jejich rodinné oslavě. Jedli jsme krocana, hráli různé hry a samozřejmě nechyběl ani tradiční egg hunt, tedy hledání velikonočních vajíček. Druhý den jsem slavila se svou host rodinou. Tentokrát byl lov vajíček ještě zajímavější – v každém vajíčku byla schovaná indicie, která vedla k dalšímu. Obě oslavy jsem si moc užila, ale přiznávám, že české Velikonoce jsou pro mě pořád ty nejhezčí.
Krátce nato začala na škole oblíbená hra Senior Assassin. Přihlášení maturanti dostanou v aplikaci přiděleného spolužáka, kterého musí „eliminovat“ vodní pistolkou. Po úspěšném zásahu převezmou jeho cíl a hra pokračuje dál. Existují přitom bezpečné zóny, například škola během vyučování, pracoviště nebo domov, pokud vás dovnitř někdo nepozve. Zajímavostí je, že ochranu představují plavecké brýle – dokud je máte na sobě nebo kolem krku, nikdo vás nemůže vyřadit. Jednou týdně se ale koná tzv. Purge Day, kdy žádná ochrana neplatí a kdokoliv může vyřadit kohokoliv.
Do hry se přihlásilo 134 studentů a já vydržela tři týdny. Ve hře nás zůstávalo už jen asi čtyřicet, když mě nakonec během společného kempování vyřadila moje kamarádka. Byla to ale neuvěřitelná zábava. Několik týdnů jsme totiž všichni chodili prakticky neustále s plaveckými brýlemi kolem krku, protože člověk nikdy nevěděl, odkud přijde další útok.
Kempování proběhlo v parku Sandbanks. Vyšlo nám nádherné počasí, takže jsme se dokonce koupaly. Bylo nás dvanáct a celý víkend byl plný smíchu a skvělé atmosféry.
Další velkou událostí byl prom, tedy kanadský maturitní ples. Celý večer byl úplně jiný než naše plesy. Už příjezd byl velkou podívanou – studenti přijížděli v různých autech a poslední kilometr jsme jeli více než hodinu. Po slavnostním příchodu následovala společná večeře, což mě překvapilo nejvíc. Na plese byli pouze maturanti, jejich doprovod a několik učitelů. Žádní rodiče ani širší rodina, jak jsme zvyklí u nás. Po večeři se chvíli tancovalo a kolem deváté hodiny večer byl konec. Byla to úplně jiná zkušenost, než jakou znám z domova.
Ještě tentýž víkend jsem odjela do Ottawy na Rotary setkání výměnných studentů a budoucích kanadských outboundů. Společně jsme projeli město na kolech, navštívili galerii, hráli spoustu her a navzájem si podepsali vlajky. Bylo to krásné, ale zároveň trochu smutné. Uvědomila jsem si totiž, že do konce mé výměny zbývá už jen přibližně měsíc a s většinou těchto lidí se jen tak znovu neuvidím.
Všechny přátele, které jsem během svého pobytu v Kanadě poznala, mám nesmírně ráda. O to víc si chci poslední týdny užít naplno a odvézt si domů co nejvíce krásných vzpomínek.
Tak zase příště!











