Přátelská Kanada: první dojmy z nového domova

Už se tu cítím docela aklimatizovaná, a proto bych s vámi ráda sdílela pár svých poznatků. Úroveň sociálního spojení mezi obyvateli města je tu úplně jiná než na co jsem zvyklá. Když tady jdete po ulici, každý vás pozdraví a zeptá se, jak se máte. Ty lidi jste do té doby často nikdy neviděli, ale všichni jsou tu moc přátelští.

Lidé jsou tu také velice pyšní na svou národnost a na svou zemi. Kanadská vlajka je k vidění na většině domů obyčejných občanů i na jejich autech. Každé ráno před začátkem výuky ve škole hrají kanadskou hymnu, při které se všichni do jednoho postaví a ani neceknou. Některé rozhlasové stanice hymnu hrají každý den v poledne.

Změny týkající se školy už jsem zmiňovala minule, ale jako malou aktualizaci vám můžu říct, že už jsem začala jezdit žlutým školním autobusem (kromě toho, že se vyskytuje v ikonických amerických filmech, na něm není nic zvláštního), haha. Hromadná doprava tady totiž prakticky neexistuje; Kanaďané jezdí všude autem.

Podělím se s vámi i o některé další nové zážitky – účastnila jsem se dalšího Rotary Club meetingu a také jsem dobrovolničila na Fall Fair v Port Hope. Příprava jídla byla opravdu fofr, ale pak jsem dostala příležitost si tu pouť s ostatními dobrovolníky pořádně užít!

Také mě pozvala moje kamarádka Abby na akci pro mládež v kostele (jejich kostely nejsou tak monumentální a staré jako u nás, ba naopak! Tento měl dokonce vlastní tělocvičnu, ve které jsme se spolužáky hráli spoustu her).

Poutine – národní jídlo pocházející z provincie Quebec. Buď ho milujete, nebo nesnášíte, a já můžu prohlásit, že si kanadské pokrmy moc užívám, a ani tento nebyl výjimkou.

U mé hostitelské rodiny se teď oslavovalo plno narozenin, takže zábavou přetékal dům celý týden a já doufám, že se v podobně pozitivním duchu ponese i ten další!

Tak zas příště!