Hola hola, škola volá

V minulém blogu jsem zmiňovala nadcházející návštěvu Kanadského wonderlandu, to se bohužel neuskutečnilo, protože jsme si den předem všimli, že mají kvůli začátku školy otevřeno pouze o víkendech. To ovšem neznamená, že můj zbývající čas před nástupem na kanadskou střední nebyl nabitý zážitky.

V neděli mě vzala má host mamka Rhonda do divadla na nový muzikál RezGas. Příběh se odehrává v bistru v indiánské rezervaci v Kanadě, ty jsou také známé pro svůj levný benzín, prodej trávy a jízdu na motokárách. Právě motokáry jsem si také pak mohla (trochu tematicky) vyzkoušet, když jsme do jedné takové rezervace následující den jeli. Seznámila jsem se tam s Rhondinými vnoučaty.

Úterý jsem tedy s kamarádkou (loňská kanadská outboundka) místo ve wonderlandu strávila v Cobourg downtown.

Ve středu mě čekal můj první rotary meeting, kde jsem se krátce představila a dostala jsem uvítací dárek. Také mě samozřejmě čekal můj první školní den a musím říct, že právě v této oblasti pociťuji největší kulturní šok. Školní systém je tu nastavený úplně jinak než u nás, na střední školu nastupují z 8. třídy a mají dohromady pouze 12. ročníků. Je šílené, že tu na college jdou i 17 leté děti. Zároveň mají každý semestr pouze čtyři předměty, které se každý den opakují a každý z nich trvá 75 minut. Já mám teď drama, fyziku, kanadské a mezinárodní právo a fitness. Druhé pololetí pak mají jiné čtyři předměty. Ty mám zatím navolené jako keramiku, výzvy a změny ve společnosti, umění a angličtinu.

Nebudu kecat, ze začátku to pro mě bude trochu oříšek, už teď se po škole musím dlouho věnovat učení, abych byla na stejné vlně jako ostatní, ale doufám že si brzy zvyknu a dostanu se do správného rytmu. Pomoct by tomu mohly holky, se kterými sdílím hodiny. Ve fyzice jsem se skamarádila s moc fajn lidmi, kteří mi dokonce nabídli, jestli s nimi nechci obědvat.

Co se tohoto víkendu týče, tak se účastním dobrovolničení na drive in kině. Je to jedna z věcí, které jsem doposud nikdy nezažila a je škoda, že takových akcí stále ubývá.

Ještě jen zmíním fakt, že tam se mnou dobrovolničil postarší pár který byl loni své známé na svatbě v Česku a nejen to, dokonce v Liberci, čož je moje rodné město. Jaká to náhoda!