Zakončení roku 2025

Lidi, už jsem přes měsíc nic nevydala a to hodlám napravit právě teď. Událo se toho opravdu dost. Pro začátek se podělím o to, že jsem zažila svou první kanadskou house párty, atmosféra tam byla jiná, než na co jsem zvyklá z Česka, například line dancing, kdy všichni začnou tancovat v řadě stejné naučené tance na různé písničky, pro mě do té doby na žádné oslavě opravdu nebylo normou. No a jen tak pro zajímavost, jelikož tam byli přítomni i studenti místní internátní školy, tak jsem měla šanci se seznámit s dalšími mezinárodními studenty. 😉

No a pak už se nebezpečně blížil začátek prosince, takže se celé město ozdobilo světýlky a vánočními dekoracemi. Ráda bych zdůraznila, že je tu úplně jiný level, než u nás. Když řeknu, že i bez slunce vše zářilo, tak nepřeháním. Následovala spousta vánočních eventů, s výměnnými studentkami jsme se vydaly do Toronta, kde jsme den strávily v centru, bruslily jsme na Nathan Phillips square, přespaly jsme u Rotariánky bydlící v Torontu a další den jsme vypomáhaly na sváteční akci pro děti s postižením. Po návratu do Cobourgu jsem dodělala na keramice dárky pro lidi, se kterými jsem se zde stihla spřátelit (a že jich je, vrstevníci i starší). Jedna z Rotariánek mě pozvala péct sušenky, ve škole jsem si s kamarádkami vyměnila “secret santa” dárečky (každý ve skupině si vylosuje, komu jej přinese) a těsně před koncem školy jsem se účastnila své první plavecké soutěže (myslím, že fakt, že jsem se zde připojila ke školnímu plaveckému týmu, jsem doposud ve svých blozích vynechávala, ale teď už to víte, haha).

Ve čtvrtek 18. prosince jsem se svou host rodinou (Stevem, Drinou a jejich mámou Aldonou) jela na 5 dní do Montrealu, města ve frankofonní provincii Québec. První večer mě vzali na hokejové utkání Montreal proti Chicagu, což byla vskutku zábava. Líbilo se mi staré město a ochutnali jsme uzené maso v chlebu, což je místní delikatesa. Upřímně, výlet mohl být tak dvoudenní, protože mimo toto tam už tolik k vidění nebylo, takže jsem strávila dost času brouzdáním městem (které, abychom se nepochopili špatně, je jiný pocit, než procházky Českem, takže zážitek to určitě byl a jsem vděčná, že mi host rodina tuto příležitost poskytla).

V pondělí 22. prosince jsme se vrátili domů a já se psychicky připravila na své první Vánoce mimo domov. Nebudu lhát, bylo to těžké, chyběla mi rodina (ano je mi 17 a mamka mi chyběla opravdu hodně, je to tak, lidi), česká atmosféra a tradice, ale zároveň jsem měla tu jedinečnou možnost prožít svátky severoamerickým stylem. Den 24. prosinec tady pro ně není nijak zajímavý. Já se připojila ke své předchozí host rodině na večer, kdy jsme si ve skupince asi 12 lidí udělali herní večer a Christmas eve dinner byly letos lasagne ;). Dárky si v tento den běžně nerozdávají, ale jelikož Rhonda a Dave jsou fakt skvělí, tak pro mě nějaké připravené měli (a já pro ně samo sebou také). Na noc jsem se vrátila ke své současné host rodině a tradičně kanadské bylo nadcházející ráno. Po probuzení přišlo na řadu rozbalování u stromečku “stockings”, kde si většina rodin daruje navzájem kosmetiku nebo nějaké jiné malé blbůstky, a pak až přicházejí na řadu dárky. I tato host rodina pro mě měla moc pěkná překvapení, s čímž jsem nepočítala, a jsem všem moc moc vděčná. Opravdu jsem to nebrala jako samozřejmost. I já jim předala své dárečky a až pak přichází na řadu snídaně ;).

Další dny k nám stále někdo chodil na oběd či večeři a 29. prosince jsem jela za svou kamarádkou Léou (výměnná studentka z Belgie) na přespávačku a oslavit její osmnácté narozeniny. Silvestr jsem slavila s kamarádkami ze školy. Bylo to krásné zakončení roku 2025 – roku, na který mám nádherné vzpomínky.

Doufám, že i vy jste svátky prožili radostně a ve zdraví, a přeji šťastný nový rok!!

Přečtěte si víc na blogu Julie