Možná se ptáte, vážení, proč je tento blog přes měsíc pozdě — a já upřímně nemám dobrou odpověď. Částečně jsem byla během prázdnin hodně zaměstnaná a pak, okolo začátku školy, zahlcená úkoly. A taky mi čeština už jde trochu ztuha. Většina lidí na výměnném pobytu získá nový jazyk — a já tady pomalu jeden ztrácím.
Každopádně k věci: týden po Vánocích uplynul rychle a najednou byl Silvestr. Na silvestrovské oslavy jsem vyrazila do města s pár kámoši; hlavním bodem večera byl ohňostroj, ale předtím jsme ještě zašli do akvária.
Druhú časť letných prázdnin som strávila nielen pomáhaním na farme. Tentoraz mal Tim za úlohu ostrihať ovce a ja som sa stala jeho čestnou asistentkou. Taktiež som mala možnosť si znova zajazdiť. A letné prázdniny sme ukončili čerešničkou na torte – poslednou dovolenkou na pobreží!
Tak už je třetina za mnou. Na jednu stranu je to dobře, na druhou stranu špatně, protože se mi můj čas tady krátí. Strašně to letí. Je říjen, což znamená, že je čas na další stěhování. Stěhuju se ke Greigovi a Suzanne, žijí v Kings Beach, jenom 5 minut pěšky od pláže! To je úplná paráda. Už se nemůžu dočkat na léto, až se budu chodit koupat do moře.
Na to, že tu jsem teprve čtvrtý měsíc, mám věcí, jak kdybych tu bydlela snad přes rok. Už teď vím, že budu muset koupit na zpáteční cestu minimálně jeden kufr. Mám tady vlastní pokoj, koupelnu, záchod a i takovej menší „obýváček“ se dvěma křesly a telkou, kdybych se chtěla na něco mrknout. Televizi mám i u sebe v pokoji, ale ještě jsem na ní nestihla zprovoznit Apple TV. Ve finále stejně moc nebudu mít čas se na ni koukat.
Kapelu, čo sme založili spolu so spolužiakmi v škole, sme konečne aj pomenovali, pretože nás čakalo prvé vystúpenie v našej “kariére”! Takže privítajte úžasnú “Brick House Band”, samozrejme meno bolo veľmi originálne vymyslené! Prisahám, že hudba nám ide lepšie ako mená. Vážne!
Tak nějak zjišťuji, že tady Štědrý večer prostě tolik neberou. U nás je Štědrý večer záležitost jen pro nejbližší rodinu a večer má takovou nějakou slavnostní, tichou atmosféru. Tady v Austrálii to bylo všechno takové pohodovější. Večeři jsem měla u Jo a její rodiny, a do jejich domu se sjeli snad všichni příbuzní, co mají.
Ďalší mesiac za nami a ďalší blog post pred nami! Aj keď Tour de Oroc bol “once in a lifetime” (alebo aspoň za dva roky) zážitok, tak tento mesiac bol veľkou konkurenciou. Tak sa pripútajte, ideme do Sydney!
