No kopa srandy to byla, protože Rotary distrikt 9670 dalo dohromady všechny exchange studenty – minulý, budoucí a současný. Takže jsme společně strávili dva super dny na místě Tocal college. Taková staroanglická farmářská škola, kde studenti v podstatě bydlí, jen teď o víkendu jsme pokoje zabírali my, tak se museli uskromnit. A nemohli jsme moc dělat bordel, protože ve 3 ráno ty studenti chodí dojit krávy 😀.
Taky tu mají divný mraveniště. Ty mravenci si ho staví z kamenů, žádný jehličí nebo tak. Takže když jsem se rozhodla skočit do hromady štěrku (proč ne, zábava přece), tak jsem najednou stála v mraveništi. Ups. Pardon. Taky kousnutí od jednoho takovýho drobečka bolelo jak vosí žihadlo, tak jsem si chvíli říkala, jestli to neni nějakej australskej zabiják (víme, Austrálie) a jestli to nemám někomu radši říct, ale když to asi po 10 minutách přestalo děsně pálit, tak jsem si začala být jistá tím, že budu ještě nějakou tu dobu žít…
Déšť je tu pro zemi fakt požehnání (to je dneska ostatně asi všude), takže to byla veliká sláva, když začlo pršet. Ve škole se nám místa na sezení přeměnila v malé rybníčky, kterým se nedalo moc vyhnout, takže se nám rybníčky vytvořily i v botách. Supr. No tak taková kopa srandy je tu děšť. Jinak je snad za mnou i měsíc, kdy nejvíc fouká…
Dubbo je jedno z větších měst tam na západě od pobřeží, skoro 5 hodin jízdy autem (což je kousek) z Newcastlu. Takže celé páteční odpoledne jsem strávila s mojí host rodinou v autě. Zrovna se blížila bouře, což udělalo z okolí docela zajímavou scenérii. Obloha byla hnědá, jakože fakt úplně divná barva, na oblohu, a kvůli suchu, které tu teď panuje (a to je zima), ten celkový obrázek „zapomenuté země“ doplňovala ještě hnědá tráva. Nebo spíš míle a míle hnědé trávy. Všude se tu táhnout jen nekonečný pastviny krav a klokanů, někdy pár těch stromů, někdy bush…
Výměna není jen „rok prázdnin“, je to normální život a tohle se k tomu taky vztahuje. Docela dost mě to zasáhlo a je těžký tohle psát, protože najednou nejde jen o srandu a supr věci, co se tu dějou. Bylo pro mě ale požehnáním strávit s nima oběma víkend a poznat Pierra aspoň trochu, protože je to jeden z těch lidí, na který člověk jen tak nezapomene…
Vegemite. Kdo neví, o co jde, tak vegemite je typicky australská „pomazánka“ hnědé barvy, vyrobená z kvasnic a samozřejmě strašně zdravá… a říká se, že je to pěkně nechutný — lež. Mně chutná, fakt. Ale trik je v tom namazat si jen tenkou vrstvu 😀…
