MŮJ ROK V AUSTRÁLII - třetí měsíc - Studium v zahraničí: Rotary Youth Exchange Czechia

Říct, že tu jsem už čtvrt roku, je fakt divný, ale je to tak. Třetí měsíc teda byla jízda – tolik výletů! A zážitků bylo samozřejmě taky spoustu, třeba to, že jsem zase mohla jezdit na koni. To mi taaak strašně chybělo! Pro ty, kdo neví, na koních jezdím už od šesti let, takže je to vyloženě můj největší koníček.

Měla jsem skvělou příležitost jet s Greigem a Suzanne do Brisbane podívat se na „Riverfire“. Greig a Suzanne jsou moji následující host rodiče, už se nemůžu dočkat. Po obědě jsme s Greigem vyrazili na procházku do města, které mi připadalo jako nějaké město z budoucnosti.

V pátek 12.9. ráno jsme vyrazili do městečka jménem Biloela, kde Noel s Bron žili. Akorát se do toho městečka jede 6 hodin autem. Cestu jsme si zpříjemnili různými zastávkami, první byla u Matildy. „Matilda“ je obří klokan, který se stal jedním z nejikoničtějších symbolů Austrálie. Postupem času jsem se dozvěděla, že tyhle obří sochy čehokoliv jsou úplně všude.

Dokonce jsme udělali i zastávku v Eidsvold, kde je muzeum, kde se můžete podívat, jak žili lidé na australském venkově a jak se pracovalo s koňmi. Nejznámější je RM Williams Bush Learning Centre, kde ukazují tradiční bush život a věci kolem koní. To je něco pro mě!

V neděli už konečně byly ty dostihy – to hlavní, proč jsme sem jeli. Nebyly to teda dostihy jako třeba naše Velká pardubická, ale já si to užila úplně stejně, protože koně miluju. Bylo to několik závodů, které měly 800 m, a na konci byl pak ten hlavní, který měl 1 500 m. Měla jsem to štěstí, že jsem se mohla podívat i nahoru do věže, kde mluví pan komentátor. Bylo to fakt hustý, protože jsem to nikdy předtím neviděla, jak to vlastně všechno probíhá. Dokonce i Noel vsadil na mnou vybraného koníka a hádejte co, vyhrál!

V sobotu 20.9 jsme přijeli do národního parku Bunya Mountains. Bunya Mountains National Park leží asi 200 km severozápadně od Brisbane a je nejstarším národním parkem v Queenslandu. Je známý svými deštnými pralesy, chladným horským podnebím a typickými bunya borovicemi. Přírodu miluju, takže to byly krásný čtyři dny. Peter a Sylvie tu pronajímají takový menší domeček, s tím ale přichází spousta práce.Moje úplně nejoblíbenější část z tohohle výletu bylo krmení papoušků. Vždycky jsem šla nasypat trošku zrníček do krmítka, šla nazpátek a po chvilce jste už mohli vidět všechny ty krásné papoušky. Když jste byli trpěliví, dokonce se nechali krmit z ruky. Bylo to jako v pohádce – jen já a papoušek na ruce v národním parku v Austrálii.

V sobotu 27.9 jsem letěla dvouplošníkem – fakt! Moc děkuju mému Rotary klubu, Peterovi a hlavně Rossovi, který byl pilot, za to, že mi to umožnili. Nikdy předtím jsem takovým letadlem neletěla, ale aby toho nebylo málo, tak se mnou Ross dokonce udělal akrobatické triky (loop a barrel roll). Když jsme letěli nad mořem, tak jsme dokonce viděli velryby no, co vám budu povídat, zážitek na celý život. A ne, nebylo mi špatně haha. Po letu jsem hned nasedla na vlak a vyrazila do Brisbane, kde jsem měla sraz s rodiči Evelyn. Evelyn pojede v lednu na roční výměnu do Česka (taky s Rotary). Napsala mi na Instagram, že viděla na IG účtu Rotary, že tu jsem, a jestli bychom se nemohli vidět, případně pomoct s češtinou.

V Brisbane mě Evelyn rodiče pozvali na muzikál The Man from Snowy River – v pozadí na plátně hrál film a oni dělali živou hudbu. Asi by mě nikdy nenapadlo na to jít jen tak, ale jsem moc ráda, že mě pozvali, protože to je super zážitek navíc. Úplně jsem koukala, jak jen jeden nástroj dokáže udělat tak obrovský rozdíl v celém představení.

Večer po nakupování nás čekal peak našich čtyř dnů – Outback Spectacular. Je to neuvěřitelná večerní show s večeří, která vás úplně vtáhne do života na australském venkově. Celé se to odehrává v aréně, kde hrají herci, krotitelé koní a zvířata, a doprovází to hudba, světelné efekty a projekce. Uvidíte i dobytek a v jedné scéně dokonce přiletí vrtulník. Zatímco sledujete příběh, dostanete tříchodovou večeři a nápoje, takže je to vlastně kombinace kina, divadla a restaurace v jednom. Celá show trvá asi dvě hodiny a je to fakt zážitek, na který nezapomenete. Slovy to ani nejde popsat – to prostě musíte zažít. Snad to uvidíme příště, až se vrátím na Gold Coast.

No, myslím si, že zážitků bylo až až, takže tímhle je třetí měsíc u konce. Další měsíc mě čeká surfing camp, dvoutýdenní výlet a exam week. To je teda vše, co zatím vím – a samozřejmě přestěhování do nové rodiny. Tak zase příště.

Přečtěte si víc na blogu Terezy