MŮJ ROK V AUSTRÁLII- první týden a půl

Bydlím v ulici Nirimba u Noela a Bronwinne. Kdysi měli spoustu výměnných studentů, ale já jsem jejich první z Česka. Mám vlastní pokoj s koupelnou, 3 poličky na oblečení (budu zde pouze týden a půl) a velkou postel. Když jsem přišla do pokoje, na posteli na mě čekal plyšák koaly, australská vlajka, připínáčky a pár drobností. Moc hezké přivítání- už v tu chvíli jsem věděla, že si s rodinou budu rozumět. Bude se mi od nich těžko odcházet, jsou moc fajn a úplně mi přirostli k srdíčku.  Žijí v komunitě starších lidí, většina z nich je v důchodu, ale je tu i pár rodin s dětmi. Všichni se tu kamarádí a panuje tu příjemná atmosféra. Každý pátek se scházejí ve velké společenské místnosti a tráví spolu čas. Přijde mi to úplně super, pro starší lidi je to ideální, nejsou sami a mají tu vše co potřebují.

Mají tu bazén, kurt na pickleball a prostor na lawn bowling, ve kterém jsem mimochodem porazila Noela hned v prvních dvou kolech. Pickleball je něco jako náš tenis, ale s trochu jinými pravidly a pálkami s míčkem. Z toho, co jsem se vyptávala, tak to není úplně nejlevnější- pochopila jsem, že se platí pronájem, ale stojí to za to. V pátek mě Noel seznámil na setkání s komunitou, všichni jsou moc milí. Jedna sousedka je původem z Ukrajiny, tak mě pozvala na večeři k nim domů, uvařila ukrajinská jídla a dala mi plyšáka koaly, co drží australskou vlaječku. Ta milost Australanů mě nikdy neomrzí, každý vám pomůže, poradí, úplně jiná nátura než v Česku. 

Noel s Bronwinne mě vzali nakupovat. Obchody vypadají podobně, až na to, že všechno vypadá líp. Překvapilo mě, že paní prodavačky skládají nákup rovnou do tašky, prej kdysi bylo i povolání, kdy vám nákup nosili až do kufru. Nebo třeba to, že jsou v obchoďáku zasazené stromy jako dekorace, salón na malování henou a zubař. Moc si nedokážu představit že jdu na nákup a pak rovnou k zubaři aby mi vytrhli zub. Na oběd jsme šli do restaurace Surf Club s výhledem na pláž Kings Beach. Příležitostně jsem se i potkala s členem druhého Rotary klubu, který mě bude hostit další rok. Když jsem se koukala na pláž, všimla jsem si dvou vlajek, slouží k tomu, abyste věděli, kde přesně můžete plavat a kde ne. Nikdy mě nenapadlo proč tam ty vlajky vlastně jsou. Docela často jsem potkávala lidi a děti bez bot, nejen u pláže, ale i normálně v obchodech. To, že chodí doma v botách, asi víte, ale mě to docela překvapilo, myslela jsem, že to je jen v Americe.

13. července (neděle) jsme vyrazili do australské zoo– bylo to naprosto boží! Nejvíc jsem byla odvařená z toho, že jste mohli volně chodit mezi klokánky a hladit je, byli taaak heboučcí :O Většina zvířátek je resuscitovaná, zoo slouží jako odkaz na Steva Irwina. Je to známý lovec krokodýlů, bohužel tragicky zemřel při natáčení dokumentárního filmu u pobřeží Queenslandu na bodnutí trnuchy, bylo mu pouhých 44 let. Ten den byl v zoo pohřben, místo ale není přístupné návštěvníkům. Jeho syn Robert Clarence Irwin měl zrovna show s krokodýly, součástí byli papoušci, hadi a pes Dingo. Prý je to vzácnost, když vystupuje, takže jsem měla štěstí! 

Zvířátka mají moc hezké výběhy, kam se hrabou české zoo. Je to fakt velký areál, takže jsme si museli dát pauzu. Společnost nám dělala bin chicken- představte si českého holuba, co má zahnutý zobák a je velký jako slepice. Když paní u vedlejšího stolu odsunula židli, bin chicken vyletěla a málem mi způsobila infarkt. Od té doby je to náš inside joke 🙂 Nehledě na to, že jsem si ji fotila jako první zvíře v celé zoo, to jsem ještě nevěděla, že ji budu potkávat u každého koše. Večer jsme se s Bronwinne koukli na oba díly Red Dog, je to taková australská klasika, kterou tady každý zná, je to podle skutečnosti a je to fakt smutný 🙁 Mně to tak přišlo teda!

14. července (pondělí) jsme ráno vyrazili do školy zařizovat školní uniformu a papírování. Chodím na Pacific Lutheran do 11. ročníku. Škola je velká a moderní, místo tříd mají skoro až společenské místnosti, dokonce někde jsou místo židlí gauče. Školní personál je strašně milý, všechno mi vysvětlili, jak co bude a tak. Zamířili jsme rovnou do školního obchodu pro uniformy. Naštěstí mi velkou část zařídila moje host rodina, takže jsme dokupovali jen ponožky, sportovní uniformu, klobouček na tělocvik a boty. Kromě bot mě to vyšlo cca na 90 AUD. Boty jsme kupovali jinde, vyšly na cca 700 Kč, takže to nebylo tak hrozný. Škola má ale striktní pravidla co se týče dress codu- od pondělí do čtvrtka formální uniforma (v pátek je neformální den, takže můžu mít tu sportovní), žádné řetízky, náramky, jedny náušnice, nesmí být výrazné, a vlasy pokaždé stažené v gumičce. Klobouk musí být vždy na hlavě, pokud zrovna nejste ve třídě. Pokud máte řetízek s křížkem, máte štěstí, protože to je jediný, který můžete mít

Poté jsme šli zařizovat banku, pojištění, SIM kartu a zkrátka vše, co potřebuji. Ty první dny se toho zařizuje dost, ale aspoň to pak budu mít z krku. Večer jsem si zkoušela uniformu, byl to fakt nezvyk, ale je pravda, že ji ve škole má opravdu každý, takže vám to pak nepřijde tak divný. Oběd si buď můžete koupit ve školní kantýně, nebo si přinést vlastní, žádná školní jídelna tu není :O

V úterý byl můj první den ve škole. Mám svého “buddyho“, který je skoro vždy se mnou a stará se o mě. Jmenuje se Emily a jsme spolu ve třídě, bez ní bych byla úplně ztracená, takže jsem ráda, že ji mám. Začínáme v 8:15 a končíme každý den v 15:15. Rychle jsem se s holkami skamarádila, nosím jim do školy české sladkosti, odznáčky a nálepky. Jednou mě jedna z holek překvapila a přinesla mi do školy celou tašku plnou australských věcí, plyšáků atd. Bylo to strašně hezký, jsem ráda, že mě mezi sebe takhle přijaly. Překvapilo mě, že mají skříňky před třídami rozmístěné různě po školním areálu a batohy si nechávají na skříňkách. Školní systém mají úplně jinak, je více zaměřený na stav žáků, jak se”)  cítí, v čem by se měli zlepšit atd. V pondělí, čtvrtek a pátek máme jako první hodinu s dvěma učiteli, je nás asi 12 a jsme namíchaný od nejmladších až po nejstarší ročníky. Probíráme náš víkend, jak se máme, jestli nás něco netrápí a hrajeme hry. V úterý a ve středu se schází celá škola a mají proslov učitelé, někdy i paní ředitelka, na určité téma. Zpívá se školní písnička, čtou se modlitby a obecné info o škole.

To by bylo asi vše, co se týče prvních zážitků, jestli si tohle čte někdo, kdo má v plánu jet s Rotary do Austrálie tak se nebojte napsat, nebo se na něco zeptat. Klidně mi napište na instagram: @sidewalks.wskeletons Samozřejmě se mě můžete zeptat, i když nikam nejedete 🙂