MŮJ ROK V AUSTRÁLII - druhý měsíc - Studium v zahraničí: Rotary Youth Exchange Czechia

Nechápu, že tu jsem už DVA měsíce, to je šílený. Řekla bych, že teď už jsem skoro úplně rozkoukaná, první kulturní šoky mám za sebou, u host rodiny jsem už zabydlená a ve škole už vím, co a jak.

Jeden z mých nejoblíbenějších zážitků tenhle měsíc byl, když jsme 10. 8. navštívili Mary Cairncross Park. Bylo to krásný, je to chráněná oblast s více než 55 hektary pralesa, hodně vysokými stromy, obrovskými fíkovníky, ptáky a krásným výhledem na Glass House Mountains. V pralesu jsem ještě nikdy nebyla, takže to byl o to větší zážitek, ta příroda je fakt nádherná.

Co se týče školy, tak teď s odstupem času ji můžu víc porovnat- tady jsou přísní na uniformy, v Česku na chování. Je běžný, že si spolužáci během hodiny lehnou na zem, třeba když jsme měli na AJ číst knížku, tak si to jedna holčina šla číst na zem. Nehledě na to, že to je běžný u většiny předmětů, celkově je to tady hodně volný, co se týče chování žáků, s učiteli mají hodně kamarádský vztah, takže si i víc dovolí.

Školní systém je tady úplně jiný, většinou máte během měsíce z každého předmětu jeden hlavní úkol, za který pak dostanete velkou známku. Pak jsou prázdniny (teďka to zrovna vychází na poslední 2 týdny v září), během kterých se máte učit na týdenní zkouškové.

Zároveň se každým měsícem dozvídám novinky o Česku, třeba že je v Asii, nebo že jsme stále Československo. Na otázky typu „kde je Česko“ nebo jestli máme moře jsem zvyklá, ale jestli jsem napůl Asiatka nebo jakým mluvíme jazykem, jsem si ještě nezvykla. Jednou se mě spolužačka zeptala, jestli vím, kdo je Billie Eilish a Taylor Swift, tak jsem řekla, že jsem z jiný země, ne z jiný planety

Ve škole jsme měli Ocean Fest (15. 8.), ani se mi nechtělo věřit, že to je školní akce, byly tu zábavní atrakce (kolotoče, adrenalinový atd.), mini zoo, stánky s jídlem a samý dobroty. S holkami jsme si koupily i zmrzku z jednoho stánku, hned jsem si zavzpomínala na naši dobrou Opočenskou- máme ji lepší!

Pamatuju si, jak mě Peter hned ze začátku upozorňoval, ať se koukám na správnou stranu. Všechno jsem mu odkývala, ale síla zvyku je silnější a občas se stále koukám na špatnou stranu. Jednou jsem tak přecházela silnici, podívala se na druhou stranu, než bych měla, a už mě vytroubilo auto, jestli jsem úplný blázen, že si jen tak vkráčím na silnici. Od té doby se vždycky podívám dvakrát, protože to bylo fakt o fous. To mi připomnělo, že jsem z toho byla zmatená i ve škole, proč všichni chodí na druhý straně.

Dne 16.8 jsme měli náš první Rotary meeting s ostatními výměnnými studenty, jak inboundy, tak outboundy. Bylo to super, všichni jsme se rychle skamarádili a povídali si, jaký to je v našich zemích. Já jsem dokonce přesvědčila jednu holčinu, aby jela na výměnu do Česka. Pojede teda jen na 3 měsíce, ale kulturní šok (snad v dobrým) ji nemine ani za tak krátkou dobu. Nejvíc jsem se skamarádila s Amandou z Brazílie a s Aju z Japonska. Aju bohužel neumí skoro vůbec anglicky, takže doufám, že se do ájiny rychle dostane.

Dne 30. 8. jsem jela za Amandou do Brisbane. Aju taky bydlí v Brisbane, ale bohužel ten víkend nemohla, takže jsme si vyrazily jen my dvě. Z Sunshine Coast jsem jela asi hodinu a půl, vystoupila jsem na Central station a hned jsem se řítila za Amandou. Přivítala mě i její host mamka společně s host taťkou, kteří nám udělali krásnou prohlídku Brisbane. Naše nejoblíbenější část byl obchůdek se suvenýrama, musela jsem se teda držet, abych ho nevykoupila.

V Austrálii mají fakt problém s kolonami, takže se to snaží vyřešit tak, že jakákoliv hromadná doprava stojí jen 50 centů a je jedno, kam nebo jak dlouho jedete. To se týká i CityCat/ferry, je to fakt hustý, můžete sedět vevnitř, venku nebo i na vrchu lodě, dopravíte se kam potřebujete a ještě si užijete ten krásný výhled.

30.8., ještě před tím než jsem jela za Amandou do Brisbane, jsme vyrazili na Eumundi Markets. Představte si naše trhy v zimě, akorát s letníma věcmi a tak 10× větší. Byly tam stánky s oblečením, jídlem, ručníma výrobkama a s kosmetikou. Já jsem si odnesla jen odznáček na památku, ale jsem si téměř jistá, že tam pojedu nakoupit dárky, než pojedu zpátky domů.

Tímhle ukončuju vyprávění o druhém měsíci, už se nemůžu dočkat na další zážitky, protože na 3. měsíc, je naplánovaných hrozně výletů! Tak zase příště.

Přečtěte si víc na blogu Terezy