Sedm týdnů v USA

Tak se vám po delší době zase ozývám, dneska začíná 8 týden co jsem v USA a za ty 4 týdny co jsem tu nic nevydala se toho hodně událo. Tak se připravte jelikož to bude fakt dlouhý

Football games

Tak začínáme hned tím nejzajímavějším a to je první oficiální zápas amerického fotbalu na který jsem se tentokrát nešla podívat ale byla jsem tak roztleskávačka čím jsem si splnila svůj dětský sen. Fotbalové hry jsou tady v pátek večer, i když někdy jsou to tzv. “Away games” což znamená že se hra koná na jiné škole proti domácím a my jako roztleskávačky bychom měli jet s nimi a fandit tam ale to jsem tedy ještě nezažila takže si na to budete muset počkat 🤗.

No nicméně, první fotbalový zápas se konal 22. Srpna a bylo to něco neuvěřitelného. Až na to, že jsem pořád neuměla ty cheery a to, že celý večer pršelo jako blázen, tak to bylo perfektní 🥹.

Před tou hrou jsme se jeli s holkama, Annou, Raegan, Cassidy a Bellou nachystat k Raegan domů, kecali jsme, natočili jsme pár tiktoků, vyfotili nějaké fotky a jeli jsme zpět do školy kde jsme udělali nějaké týmové fotky a hra začala.

Nejhezčí moment, který si ssebou navždy ponesu bylo když jsem se uprostřed zápasu rozbrečela, protože jsem si uvědomila, že být roztleskávačka a žít v Americe už není jen sen ale je to můj život. Když si holky z cheeru všimli, že brečím tak se ke mně všechny sběhli a objali mě, a to prostě bude navždy jedna z mých nejoblíbenějších vzpomínek 💕

Ps koho to zajímá tak zápas jsme vyhráli což celému zážitku ještě víc přidává GO SEAHAWKS 🩵🤍

No a protože už to byla nějaká doba od 22. Srpna tak samozřejmě to nebyla jediná hra která za tu dobu byla, minulý týden, 12. Září jsme měli další zápas a tentokrát ještě k tomu byla Senior night, což znamená, že rodiče maturantů kteří jsou v nějakém školím sporu je “vyvedou” na střed hřiště, vyhlásí jejich jméno (které samozřejmě řekli úplně špatně 😂) a co plánují dělat po maturitě a vyfotí se a já, i když na škola jsem zavedená jako Junior (třeťák) tak jsem tuto příležitost díky mojí trenérce dostala také jelikož to přeci jen je můj první a poslední rok tady.

entokrát už nám počasí přálo víc a já už se i naučila skoro všechny cheery a tance takže už jsem se necítila tak mimo + další výhra pro Seahawks jako bonus

Z 6 na 4

Když jsme přijela na svojí výměnu tak mě na letišti přivítala moje host mamka Stephanie, host brácha Leo a host ségra Layla a druhý den jsem potkala host tátu Erica a mého druhého host bráchu Landna a první 4 týdny co jsem tu byla, z nás byla 6ti členná rodina a 26.8. Odjela Layla na svojí výměnu do Česka, Jindřichova Hradce a Landon 3.9. Odletěl do Sicílie. Odlet Layly byl pro mě o něco smutnější jelikož jsme si hodně sedli a po tom co odjela jsem tu zůstala jen s klukama což mě přivádělo k šílenství 😭 takže po tom co odjel on tu byl najednou klid, někdy až moc velký ale já vím že si to oba na svojí výměně užijí stejně jako já.

Když jsem se v květnu, před svojí výměnou dozvěděla, že budu v host rodině po odletu dvojčat zůstávat jen s 14ti letým host bráchou tak jsem se trochu bála ale teď můžu říct že opravdu nebylo čeho, jelikož Leo je fakt jak můj mladší sourozenec kterého jsem nikdy neměla a vycházíme spolu úplně v pohodě.

Oceán jako druhý domov

Jelikož svojí výměnu trávím v Jižní Karolíně na regulérním ostrově tak hodně víkendů trávíme na pláži nebo na lodi. Když jsem přijela tak jsem byla oproti všem tady, bílá jako stěna, no řekněme že 1 vyjížďka na lodi a byla jsem spálená takže když jsme šli na loď tak už jsem opalovák nepodcenila. Poprvé jsem se opalovat na pláž vydala až po měsíci co jsem tu byla a to 1. Září mezi tím co si moji spolužáci štrádovali do školy, já měla volno, válela se na pláži a vysmívala se jim 🤗 (na moji obranu, mně škola začala už 6. Srpna takže pro ně už bylo na čase)

Rodina

Se svojí host rodinou jsem si rozuměla hned od prvního dne a i teď po 7 týdnech se nic nezměnilo, jen je náš vztah víc a víc přirozený. Stejné názory, stejný humor a hlavně chápou jak se cítím tím, že jejich děti požívají v podstatě to samé co já. Nemohla bych si přát lepší host rodinu a i to vypadá, že bych u nich mohla zůstat celý rok protože se mému rotary klubu nepodařili najít další rodiny a moje host rodinka i říkala, že by byli rádi kdybych mohla zůstat celý rok, což pro mě hrozně moc znamená. Maličkosti jako koukání se každý večer na seriály se Stephanie, dělání si srandy ze sebe s Ericem když mě veze do školy, jen tak sedět na terase a povídat si s Leem a mít inside joke s mojí host rodinou jsou mnohem cennější než jakékoliv materialistické věci.

(Pro mojí rodinu která to čte, vy víte že vás miluju na nikdo vás nenahradí, nežárlete 😂)

Kamarádi

První věc na kterou se mě každý ptá “tak co kamarádi”, “našla sis nějaké kamarády?”, “Co spolužáci, bavíš se už s někým?”, otázky na které se odpovídá těžko, jelikož ano, mam kamarády se kterýma sedím na obědě, holky se kterýma se bavím na cheeru a lidi ve třídách se kterýma se, když nemám co dělat, bavaim ale ve finále nemám úplně nikoho, s kým bych měla co podniknout od víkendu nebo po škole. Hodně velká část toho je, protože buď nemají auto, nebo bydlí v jiné části města a aby se mohli dostat do místa kde bydlím tak musí mít “pass” aby se tam mohli vůbec dostat. Včera jsem teda potkala holčinu se kterou jsme si hned sedla a bydlí blízko mě, tak jsme říkali, že se někdy sejdeme a něco podniknem.

Někdy je to těžké vidět ostatní výměnné studenty postovat fotky s kamarády a porovnávat se ale vždycky si říkám, že sociální sítě nikdy neukazují vše a ukazují hlavně to hezké a vím, že udělat si opravdu blízké kamarády není hned a všechno má svůj čas. Tímto rozhodně nechci říct že nemám kamarády a nedělam ze sebe chudinku ale chci ukázat všem výměnným studentům kteří si říkají co dělají špatně, že nemají blízké kamarády, že špatně nic nedělají a tohle všechno je součástí adaptace.

Chtěla jsem vám tu dát fotky lidí, se kterýma jsem se seznámila a ráda trávím čas ale protože ve škole nemůžeme mít telefony a mimo školu nemáme fotky tak vám musí tohle stačit 😓

Život jako takový

Mimo to všechno o čem jsem tu psala se stali maličkosti které nemají úplně svojí kategorii a nejsou tak podstatné ale na památku pro mě je tady také zmíním.

24.8. Jsem před odjezdem Layly byla s host rodinou, jako ateista, v kostele což sice šlo proti mým názorům ale bylo to zajímavé vidět perspektivu jiných jelikož v USA je hrozně moc věřících a v Jižní Karolíně úplně což o proti Česku kde silně převažují ateisté. Ten kostel ve kterém jsme byly byl na rozdíl od našich evropských moderní což mě překvapilo. 6.9. Jsem byla s Leem a Steph (host mamkou) v útulku abychom se zapsali na dobrovolničení o víkendu + se všichni snažíme přemluvit Erika (host tátu) o další kočku kterou nechce (nebojte nám se to nakonec povede 😜), 16.9. Jsem se zapsala do školního klubu “best buddies” což je klub o tom, že vymýšlíme měsíční aktivity pro special needs (postižené/ autistické) děti na škole aby se cítili jako každý jiný a mohli se víc socializovat, byla jsem na 3 rotary meetingách a potkala jsem distriktní guvernérku a naplánovala jsme fundraiser na west coast trip, za 7 týdnů v USA jsem byla ve více restauracích než za 16 let v ČR, potkala tolik lidí kterých si nepamatuju jména a když je znova potkám tak musím dělat že si je pamatuju i když ve skutečnosti nemám tucha kdo to je a odkaď je znám, nakoupila jsem tunu věcí protože jestli jste si mysleli že jeden 23kg + malý 10kg kufr mi na rok stačí tak jste se fakt mýlili a jako poslední si mezi tím co to píšu přivydělávám tím že “hlídám” 2 holky (10 a 13 leté) holky kamarádky mé host rodiny mezi tím co nejsou doma a to “hlídání” vypadá tak že s nimi sedím na gauči, koukáme na gilmore girls a mazlím se s jejich psem (prosím takové práce chci i v ČR 🙏🏻)

Přečtěte si víc na blogu Lucie