Tři týdny v USA

Nechce se mi tomu věřit, ale zítra to budou přesně tři týdny, co jsem tady v USA. Za tu dobu jsem si překvapivě stihla najít i nějaké kamarády, jak ve třídách, tak partu, se kterou sedím na obědě, takže vlastně škola – až na to, že je šíleně zdlouhavá – ujde. Většinu času trávím tam, jelikož máme vyučování od 8:30 do 15:30, a když ještě k tomu máme v pondělí, úterý a pátek tréninky cheeru, tak končíme v 17:30 a domů se dostanu okolo šesti večer.

Americká střední, na kterou chodím, má taky dost zvláštní rozvrh a byl to hodně velký kulturní šok, když jsem zjistila, že budu mít jen čtyři hodiny denně, které ale budou trvat hodinu a půl a někdy i víc. Jako předměty mám tanec, geometrii se statistikou, angličtinu a fotografování, a druhý semestr budu mít marketing, historii USA, podmořskou biologii a herectví, na což se hrozně těším. Ze začátku, když jsem byla na matice, jsem se bála, že to nebudu vůbec chápat, jelikož neznám odbornou terminologii v angličtině, ale oni berou učivo deváté třídy u nás, takže stačilo pojmy párkrát slyšet a hned jsem se chytila. Za to angličtina je docela teror, jelikož učitelé úplně nezajímá, co v hodině děláte, a děcka jsou buď na mobilech, nebo spí v rohu třídy na zemi. Vítejte v Americe!

Taky jsem už za tu dobu stihla zažít jak nácvik na požární poplach, tak nácvik na lockdown, kdyby byl ve škole třeba aktivní střelec (milujeme Ameriku). Další zajímavá věc, co se za minulý týden stala, bylo to, že jsme měli první předzápas amerického fotbalu, tzv. scrimmage, aby si kluci natrénovali hru. Je to neoficiální, takže úplně moc lidí fandit nepřišlo, ale já si říkala, že když už mám být ta roztleskávačka a mám fandit našemu týmu, tak bych aspoň měla vědět, o co jde, a tak jsem se domluvila s Abby, holčinou, se kterou sedím na obědě a je se mnou na cheeru, a v pátek večer nás její mamka odvezla. No… ráda bych řekla, že jsem tu hru pochopila, ale to bych vám lhala. Co vám ale můžu říct, je, že vidět to velké hřiště bylo jak ze snu. Takže jestli budu zítra na první oficiální hře fandit špatnému týmu, tak mě nebijte. Jediné, co vím, je, že jsme vyhráli 43:0, GO SEAHAWKS!!!

Mimo tedy školy a tréninků trávím hodně času s hostitelskou rodinou, protože jsou to ti nejvíc zlatí lidé – jak všichni moji host sourozenci, tak mamka s tátou. Snaží se mě všude brát, zapojovat do všeho, nebo si jen tak povídat, a za to jsem neskutečně vděčná. Jsou sice docela šílená rodina, ale až dvojčata odjedou, tak mi to bude hrozně chybět. S Laylou jsme se docela sblížily a jsem docela smutná, že za pár dní odjíždí.

Jako poslední věc bych asi chtěla zmínit orientation meeting v Charlestonu, který jsem absolvovala 8.-10. srpna s dalšími šesti výměnnými studenty + Naty, která byla na výměně ve stejném distriktu v roce 2022/23.

O víkendu jsme projížděli pravidla výměny a takové ty věci, co se týče bezpečí, ale věc, na kterou se už teď všichni těšíme, je výlet do Universal Studios na Floridě, kam pojedeme v prosinci, a zároveň je to další čas, kdy se jako parta výměnných studentů zase uvidíme.

Tak to bychom jako shrnutí z těchto tří týdnů asi měli, a já se vám ozvu, až se zase bude dít něco zajímavého. Děkuji všem, co to dočetli až sem.
Pac a pusu,

Přečtěte si víc na blogu Lucie