Vrátím se a oni tu budou

Pořád si pamatuju ten moment, kdy jsem odlítala z Prahy. Nikdy na to nezapomenu. Měla jsem sevřený žaludek, třásly se mi ruce, ale pořád jsem se snažila tvářit v pohodě. Ten pocit nervozity mám v sobě doteď. Když si to vybavím, skoro to znovu cítím v těle. Jakmile projdete skrz turnikety, začne to. To ticho. Samota. Úplně jiná než ta doma. Taková, kterou neznáte, dokud to nezažijete. Najednou si uvědomíte, že jste na všechno sami.

Měla jsem jít do Wisconsinu. Studený stát. Když mi to řekli, nebyla jsem z toho nejšťastnější. Ale řekla jsem si: „Dobře. Možná právě tohle je ta příležitost.“ A byla. A to je to největší poznání, které si z tohoto roku odnáším. Není to jen o zábavě nebo cestování. Je to o růstu. O tom, jak si začnete vážit maličkostí, kterým jste dřív nevěnovali pozornost. O tom, jak se význam lásky, rodiny a přátelství najednou promění. Jak si uprostřed sněhu, v pěti vrstvách oblečení, uvědomíte, že největší teplo vychází z lidí kolem vás.

Friends for whole life

Friends

New York

Měla jsem nejšťastnější chvíle svého života – smáli jsme se na pláži, šli na túry, pomáhali na farmě, venčili psy, sáňkovali v mrazech. Ale zažila jsem i chvíle, kdy mi bylo opravdu těžko. Po welcome party jsem se zavřela do skříně a plakala. Když jsem byla nemocná, nikdo mi nepodal teplý čaj jako mamka doma. A právě v těch chvílích si uvědomíte, jak důležité je obklopit se lidmi, kteří vám jsou oporou. Zjistíte, jak moc potřebujete lidi, kteří vás zvednou ze země. Kteří vás obejmou, i když jste úplně cizí. A jak moc se naučíte si je najít sami. Protože jinak to nejde. Našla jsem přátele, se kterými jsme jezdili na pláž, na výšlapy nebo na farmu venčit psy. Když bylo –20 °C, navlékli jsme si pět vrstev a šli sáňkovat do hustého sněhu. Leželi jsme v závějích a smáli se, protože jsme byli spolu, a protože ten čas je omezený.

Tohle všechno má na výměně úplně jinou váhu. Každý zážitek se prožívá silněji. Každý detail zůstává.

Las Vegas

Loučení s rodinou

A pak se to stane. Najdete si domov. Najdete si rodinu i když nejsou vaše krev. A víte, že k nim patříte. Postupně si vytvoříte místo, kam se můžete vrátit. A mně se to povedlo. Se vším všudy. Zůstane tu kus mého srdce. Kus mě už bude navždy v La Crosse. A až se vrátím, vím, že mě tu někdo bude čekat s otevřenou náručí.

Za rok můžete změnit všechno. Otevřít si dveře, o kterých jste ani netušili, že existují. A hlavně – zjistit, kdo jste. A kam opravdu patříte.

Přečtěte si víc na blogu Agi