Malé městečko, ale přesto aktivní!

Výměnný rok jsem strávil v malém městečku s názvem Edmeston ve státě New York v USA. Když jsem poprvé zjistil, že pojedu do městečka s pár tisíci obyvateli, tak jsem znejistěl. Začal jsem se bát, že svůj rok si vůbec neužiji a že nebudu mít žádné zážitky.

Otázky typu “Kde je nějaký obchod? Kam se chodí lidi bavit? Budu tam vůbec něco dělat?” mě opravdu stresovali a když si ještě do toho přihodím fakt, že tam mám strávit celý rok, tak jsem se hodně bál. Vše se naštěstí uklidnilo, když jsem se konečně prvně spojil s mojí host rodinou, která mi všechny moje otázky odpověděla. 

Den D

Poté mě čekal velký den a to odlet. Po deseti hodinách letu jsem přistál v New York City, kde mě přivítala dlouhá fronta na kontrolu víza, která naštěstí utekla velmi rychle a já se mohl dostat pro moje zavazadlo a k mojí první host rodině. Dlouhou cestu do Edmestonu trvající 4 hodiny jsme si zkracovali základními otázky typu “Co máte rádi? Jak budu jezdit do školy?“ a podobně. Toto mi pomohlo se rychle seznámit s mojí host rodinou. 

Jako v High School Musical

Po dvou týdnech po příjezdu mi začala škola. Na školu jsem se moc těšil a zároveň bál. V česku jsem totiž ukončil jen základní školu, ale v Edmestonu jsem byl přiřazen do posledního maturitního ročníku. Už první den byl splněným snem. Moje škola sice byla malá, ale přesto tam bylo vše, co nám klasické High School filmy ukazují, dlouhá chodba s dveřmi do tříd, zdi vyplněny osobními skříňkami, obrovská tělocvična s velkými tribunami na stranách, basketbalovým hřištěm uprostřed, se školním logem po stranách a ve středovém kruhu.

Hned druhý den školy jsme se přihlásil do školních sportů. To mi umožnilo poznat nové kamarády a naplnilo mi to odpolední program. Tréninky u každého sportu jsme měli skoro každý školní den a každý týden jsme měli 1-2 zápasy. S fotbalem jsme se dostali do finále okresního přeboru, který jsme bohužel prohráli. I tak bylo druhé místo obrovským úspěchem. Následovaly zimní školní sporty. Já jsme se přihlásil na basketball. Ten mi sice zezačátku nešel, ale i přesto jsem si to moc užil.

Následovala sezóna jarní, a to byla atletika. Přesněji hod diskem. Hod diskem jsem nikdy předtím nedělal, ani jsme o tom nic moc nevěděl, ale o to více mě to bavilo. Objevoval jsem nový sport. Později mě trenér přibral i na běh na 100 a 200 metrů, a ke konci sezóny jsme místo běhu na 100 metrů běhal štafetu 400 m. Atletika se mi stala opravdu blízká a s týmem jsme vyhráli “Tri Valley Championship”, což je velký turnaj, který jejich škola nevyhrála přes 70 let, ale mi to dokázali. Dokonce jsem se dostal s diskem do kvalifikace na mistrovství státu New York.

Klíč k úspěchu

Na konci školního roku nám bylo předáváno vysvědčení. Já dostal i ocenění za sport. Trenérskou cenu za fotbal a za atletiku. Také následovala slavnostní promoce a jelikož jsem byl v maturitní třídě, tak jsme měl možnost hodit si kloboučkem.

Na závěr bych rád předal pro mě velmi důležitou radu. Nezáleží kam se jako výměnný student vydáte. To vám pouze určí jazyk, který se budete podobu vaší výměny učit a jakou kulturu budete objevovat. Nejvíce záleží, jaký uděláte první dojem a jakou skupinou lidí se budete obklopovat. Já jsem chtěl něco v průběhu dokázat, a to jsem si splnil a záleží pouze na vás jaký cíl si stanovíte.

Lukáš Pařízek, RC Brno → USA D 7170, Outbound 2023/24