Viva México!

Jak jsem se ocitnul v Mexiku? Jak se to stalo? Je to vůbec pravda? Kdyby mi někdo před pár lety řekl, že strávím skoro rok v Mexiku, poletím tam úplně sám a ještě se tam naučím plynně španělsky, srdečně bych se zasmál. Ale stalo se. Na začátku všeho byl Fisher z USA. Objevil se v září 2022 v mé třídě na gymplu a za krátkou dobu se z nás stali kamarádi. A já zjistil, že existují výměnné pobyty přes Rotary.

Rok s Fisherem utekl jako voda, najednou byl pryč a přede mnou se naskytla možnost, vycestovat taky. Rodina souhlasila, škola taky. A tak jsme na podzim 2022 skočili po hlavě do procesu nazvaného přihláška k výměnnému pobytu (RYE). Bylo to náročné, bylo toho dost, papírů mraky, ale vydrželi jsme to a já najednou seděl v letadle do Mexiko City a říkal si: “co?” Já fakt rok nebudu doma. Co mě čeká? Zvládnu to? A pak jsem přiletěl a byl tam. 

První rodina mě přivítala na letišti, nikdo z Rotary tam nebyl a já řešil první náraz, např. komunikace s mojí českou rodinou je v posunu o 8 hodin, český číslo nefunguje, anglicky umí jen host ségra a brácha. Byla to tak paradoxně moje první host mamka, se kterou jsem se opravdu začal prokousávat španělštinou. Se překladačem v mobilu v ruce. Spolu jsme si protrpěli tímto lámaným komunikačním způsobem celý proces vízové agendy, kdy nás dvakrát zamítli na imigračním a řešili jsme donekonečna papír zvaný “apostila”. Zvládli jsme to a já se vrhnul na novou kapitolu svého života. Mexická škola, mexická rodina, radosti i její starosti. Moje španělština se rychle zlepšovala, já si navykl na to, že do školy odjíždím už po 6h ranní a vracím se z ní pozdě odpoledne, navíc dvakrát týdně večer ještě jazykový kurz. Brzy jsem se skamarádil s Oliverem, výměnným studentem z Maďarska. 

Překlopil se rok a všechno jakoby zrychlilo. Bohužel mě Rotary umístilo dočasně do druhé školy a nebyli schopní mi říct, kdy a jestli vůbec mne vrátí do té původní, kam jsem se opravdu chtěl vrátit, navíc byla blíž od mé druhé rodiny. Naštěstí to dobře dopadlo. Rodinu jsem vyměnil ještě dvakrát, s každou jsem zažil spoustu hezkých momentů. Někde bylo zázemí lepší, někde horší (např. když pro mě po velmi rychlé výměně ze strany Rotary neměla rodina připravený ani postel, ani stůl :-)). Ale vždycky si to nakonec sedlo. 

Blížil se květen (je to vůbec možný, říkal jsem si) a s ním i plánovaná Ruta Maya. Těšil jsem se, protože už na prezentaci z mexického klubu jsem si pamatoval krásné fotky míst, která nás čekala. Nejdřív tedy bylo potřeba vyřídit platbu, což byl taky trochu oříšek, platit se do Mexika z běžného českého bankovního účtu nedá a tak jsme díky podpoře českého Rotariána objevili Revolut a vše vyřešili. Jenže pak jsme se dozvěděli, že mexická strana poslala loňské pokyny k platbě a bylo třeba platbu řešit znovu…ale to už nás z míry nevyvedlo. Formality byly vyřešeny a den D (odjezd) nadešel. A byl to obrovský zážitek! I počasí nám přálo. A – překvapivě – to opět uteklo jako voda. A byl jsem zpátky v Toluce u své host rodiny. 

A je to tady. Jsem na letišti s host mamkama z první a poslední rodiny (jsou kamarádky), s poslední host sestrou a čekáme na odbavení. Poslední chvíle spolu. Když jsem přiletěl, nerozuměl jsem, byl jsem ztracený. Teď si povídáme po mexicku, smějeme se, i slzy na závěr jsou. Poslední fotka, zamávání, muchas gracias….a je to. Sedím v letadle a říkám si: Jak se to stalo? Je to vůbec pravda? A letím domů. Viva México. Díky. Už vždycky to bude můj druhý domov. 

Matěj Kofroň, RC Písek → Mexiko 4170, Outbound 2023-24