7:30 jsme vyjeli všichni na letiště a já už vás nebudu dále napínat, protože jsme odtamtud letěli na Lady Elliot Island, což je první (nejjižnější) ostrov s resortem na Velkém Korálovém Útesu…. Mě pořád překvapuje, jak jsou ty letadla malá, to naše bylo pro patnácti členu skupinu a tím, že nebylo nijak velké, jsem měla možnost sedět vedle naší pilotky a neber tu příležitost že 🥹 Čtyřiceti minutový let byl úžasný, ten výhled, to moře, to jak se blížíte k tomu samotnému ostrovu, to jak vidíte letadlo s první půlkou skupiny před vámi, no prostě nepopsatelný.
Ještě jsme se ani neubytovali a byli jsme ve vodě a tím pádem jsme zahájili naše snorklování. Lidi, to bylo něco neuvěřitelnýho. Ty korály, ty ryby, ta čistá voda. To jsem opravdu čuměla. Nejvíce mě bavily Parrotky (Parrot fish), které tam ty korály okusovaly a bylo hrozně vtipný se dívat na rybu se zuby. Potom jsme viděli milion Butterfly fish, menší rybky, atd., atd.. Oceán měl úžasnou teplotu…
Uběhly už tři měsíce od mého příjezdu do USA. Čas tu plyne zvláštně – rychle i pomalu zároveň. Začínám si uvědomovat, že tohle není krátký jazykový kurz, ze kterého se po pár týdnech vrátím domů, ale že jsem skutečně tady. Postupně mi dochází, že tahle zkušenost má mnohem větší význam a že si z ní odnesu daleko víc, než jen plynulejší angličtinu.
Během těchto tří měsíců jsem vyzkoušela tolik nových věcí, ke kterým bych se doma normálně nikdy nedostala. Vybavuji si třeba jeden z prvních rozhovorů s tanečním týmem, kdy jsem s jistotou použila slovo “badass” ve špatné situaci – což jsem zjistila hned podle jejich reakcí. A taky jsem se naučila, že při konverzaci v angličtině je snadné zaměnit slovo “ship” (loď) a “sh*t” – zvlášť když to “sh*t” omylem prohodíte při prvním setkání s host rodiči, hned na letišti.
Na začátku července jsme s ostatními výměnnými studenty z mého distriktu vyjeli na dlouze očekávaný 9 denní trip po Taiwanu. Bylo to pro nás vlastně trip, kde jsme se všichni dohromady viděli naposled, tam jsme si ho všichni chtěli užít.
Po celém roce stačilo jen pár hodin a všechno skončilo. Všechny ty lidi jsem viděl relativně často, bavil jsem se s nimi a najednou je nějakou delší dobu neuvidím. Je to opravdu divné.
Když nastal čas pomalu se začít chystat k odjezdu zpátky domů, nastala ta situace, kdy musíte probrat veškeré své věci a udělat rozhodnutí, co necháte a co si vezmete s sebou. Asi jako každý outbound jsem byla omezena povolenou váhou kufru do letadla, a tak jsem již od začátku věděla, že ono sako, které jsme dostali od rotary před výměnou, budu muset převést na sobě. To však nebyl zas až tak lehký úkol, jak se napoprvé zdálo.
Počas výmeny som sa zbavila mnoho zlozvykov ale tiež som prekonala mnoho strachov, ten najväčší pre mňa bol let lietadlom. Nemôžem povedať, že sa stale toho nebojím ale za môj rok v Kolumbii som letela viac než 20-krát a teraz už o sebe môžem hovoriť, že som profesionálny letec.
Zaregistrujte se do našeho emailového seznamu a nenechte si ujít žádné novinky.
Pro úspěšnou registraci k odběru novinek z našeho webu potvrďte prosím vaši emailovou adresu kliknutím na odkaz v emailu, který jsme vám poslali. Děkujeme!
Subscribe
Pin It on Pinterest
Používáme cookies, abychom vám zajistili co možná nejsnadnější prohlížení našich webových stránek. Další používáním tohoto webu s tím souhlasíteSouhlasímVíce informací
