My jako výměnní studenti jsme pořád přemýšleli, kdy nás konečně přesunou do jedenáctého ročníku. A v pondělí to konečně přišlo. Sešli jsme se s naší ředitelkou a ta nám oznámila, že už od úterý budeme v jedenáctém ročníku. Já jsem z toho měla obrovskou radost, protože to pro mě znamenalo nejen změnu třídy, ale hlavně nové uniformy – a ty jsou upřímně mnohem hezčí než ty předtím.
Čtvrtek byl hodně Rotary den. Odpoledne jsem šla s Interactem do kavárny, protože jsme měli schůzku. Zároveň nám tam předali naše Interact mikiny. A večer jsme měli ještě meeting s naším Rotary klubem. Tam nám dali bundy pro jedenáctý ročník a jsou opravdu super.
Doufám, že dávat vám update jednou za dva měsíce se nestane mým zlozvykem, protože to by znamenalo pouhé dva další články. Ani nechci myslet na to, že už mi zbývají jen 4 měsíce v Kanadě, takže se s vámi pro dnešek radši rozloučím a jdu si naplno užívat zbývající čas.
Tři týdny v Patagonii plné tučňáků, velryb, ledovců, sněhu a nekonečných přejezdů autobusem. Článek o tom, jak nám tučňák prošel před nohama, jak jsme se snažili „přivolat“ velrybu pískající klíčenkou, ochutnali led z patagonského ledovce a zažili nezapomenutelné momenty téměř na konci světa. Nejen o nádherné přírodě, ale hlavně o partě výměnných studentů, kteří z toho udělali zážitek na celý život.
Jak se z výměnného pobytu stal skutečný domov — mezi aljašským prašanem, oceánem pod horami, cestami napříč Amerikou a rodinami, které mi změnily život.
Karneval byl jeden z nejlepších zážitků, které jsem tu zatím zažila. Je úžasné, jak se lidé dokážou bavit — stříkají po sobě pěnu, hází barvy, smějí se s úplně cizími lidmi a nikdo se nezlobí. Prostě si to všichni užívají.
