High School Musical? Ne tak úplně.

Nebo si naopak říkáme, že se přeci americká střední nemůže tolik lišit od té naší české (*slovenské), realita, na niž po příjezdu narazíme, bývá často daleko od všech těchto očekávání. Škola, na niž se dostanete může mít tří tisíce studenů anebo jenom tři sta. Může být soukromá i veřejná, křesťanská i bez dané společné víry. Někdy máte na výběr z padesáti zájmových kroužků a sportů a jindy vaše škola nemá ani fotbalový tým. Každý výměnný student má se školou své vlastí jedinečné zkušenosti, a já vám teď vylíčím ty mé.

Kam jsem chodila já

Hned na úvod bych začala tím, že vám svoji americkou školu přiblížím krátkým popisem. Jednalo se o malou soukromou křesťanskou školu, jejíž počet studentů dosahoval pouze lehce přes tři sta, a tohle číslo se skládalo nejenom z žáků základní a střední školy, ale i několika dětí ve školce, která pod školu spadala. Nebylo tedy neobvyklé, že se v posledních ročnících pokaždé našla hrstka studentů, kteří školu navštěvovali od svých tří let, tedy již klidně patnáctým rokem. Malý počet studentů a relativní neměnnost kolektivů vedly k tomu, že ve škole vládla uvolněná, téměř rodinná atmosféra, jež patřila k jedné z hlavních hodnot, na nichž si škola zakládala. Škola se vesměs skládala ze dvou větších přízemních budov, tělocvičny, fotbalového, softballového a baseballového hřiště a malé posilovny. Postavená byla kousek u lesa uprostřed polí, nebo jak jsme my studenti rádi žertovali, uprostřed „ničeho“. Povinně jsme nosili uniformy a ráno jsme všichni skláněli hlavy k modlitbě, kterou vždy některý ze starších studentů říkal do rozhlasu.

Jako z filmu

Kdybych se měla vyjádřit k dodržování tradic a školnímu duchu, mohu říct pouze to, že v mnohém naše oblíbené „středoškolské americké filmy“ má škola snad i předčila. Pokud byl sportovní zápas, hráči, hráčky a roztleskávačky měli toho dne dovoleno si místo typické uniformy vzít svůj sportovní úbor, a když jste pak ve škole mezi záplavou uniforem potkali právě fotbalistu či roztleskávačku, hned jste věděli, že se na večer chystá zápas, a je na co se těšit. Podzim vyvrcholili během homecoming týdne, na který se bez výjimky těšil každý student. Je to týden nesoucí se v duchu školy a celý byl zakončen velkým fotbalovým zápasem, který se našim hráčům podařil vyhrát, volbou královny a krále a homecoming plesem. Fotbalistům i volejbalistkám se později ještě během podzimu podařilo ve sportech dostat až do playoffs, a celá škola se vyzdobila v duchu těchto sportů. To samé se poté stalo ještě v zimě s basketbalem a v létě s baseballem, u něhož se našim hráčům dokonce podařilo stát se mistry státu, tedy Jižní Karolíny. Na podzim se ve škole slavil mimo jiné také Halloween, kdy jsme se do školy vydali v kostýmech.

Den ve znamení tance, zábavy a krásných šatů

Zima znamenala Vánoce a dlouhé prázdniny, únor potom Den svatého Valentýna, kdy se po škole rozesílala přáníčka. Na jaro přišly další prázdniny a Velikonoce, které byly pro naši křesťanskou školu významným svátkem. Duben s sebou přinesl snad jeden z nejočekávanějších dnů roku – prom. Jedná se vlastně o ples určený pro nejstarší žáky školy (u nás třeťáci a čtvrťáci). A v naší škole se to bralo opravdu vážně – jak ze strany rodičů třeťáků, kteří měli na starosti celou organizaci, tak ze strany samotných účastníků. Kupovaly se drahé šaty a obleky, barvily a složitě se načesávaly vlasy, dělala se manikúra i pedikúra a spreje pro falešné opálení se vykupovaly ve velkém. Kdo se na tenhle velký den nepřipravoval, jako by nebyl. Ve škole se nemluvilo prakticky o ničem jiném a ukázalo se, že zaslouženě. Prom se konala v tělocvičně školy, jež byla přeměněna k nepoznání. Téma bylo rustikální a celý večer byl kouzelný a nezapomenutelný, plný tance, zábavy a dobrého času.

Čepice vyhozené do vzduchu

A pak již úplně ke konci roku, v květnu, přišla graduation (promoce), tedy absolvování školy nejstaršími studenty. Ve Státech se nedělá v posledním ročníku maturitní zkouška, namísto toho se za čtyři školní roky musí studentům podařit nasbírat dostatečný počet kreditů, aby střední mohli dochodit. A protože jsem v mojí americké škole v posledním ročníku byla, měla jsem příležitost graduation na vlastní kůži zažít. V osudný den jsem si tedy na sebe oblékla promoční talár a čepici a na pódiu si před zraky mnoha lidí po vzoru mých spolužáků převzala svůj „diplom“ (protože jsem školu doopravdy neabsolvovala, dostala jsem pouze certifikát o dochození). Když bylo předávání u konce, vyhodili jsme do vzduchu naše čepice, a pak už se k nám jenom nahrnula záplava členů rodin, spolužáků a dalších, kdo nám přišli gratulovat.

Neformální angličtina a moje začátky

Celkově jsem si svůj rok na americké střední doopravdy užila a za svoji školu a spolužáky jsem opravdu vděčná. Začátky byly sice trochu krušné, obzvláště proto, že jsem lehce bojovala s „jižanskou“ angličtinou, která se od formální a gramaticky dokonalé angličtiny učené u nás na školách hodně odlišuje (dodnes mám pochyby o tom, zda to, co jsem potkala v části Jižní Karolíny, kde jsem bydlela, vůbec mohu nazvat angličtinou). Ale vše jsem se nakonec naučila a zvykla si, a tak jsem si po pár měsících dokázala bez problémů popovídat i se spolužáky, kterým jsem na začátku výměny rozuměla tak každé třetí slovo (a to jsem se do států vydávala s angličtinou na poměrně slušné úrovni). Mimo jiné jsem také hrála dva sporty, basketbal a fotbal, díky kterým jsem se spřátelila s novými lidmi.

Moje nezapomenutelná zkušenost

V tomhle textu jsem popsala doopravdy jen ty nejdůležitější události školního roku, a kdybych měla vyprávět úplně vše, udělala bych z tohohle článku nejspíš krátkou povídku. Na konci roku jsme si s ostatními výměnnými studenty z našeho distriktu sdělili naše zkušenosti ze školy, protože část navštěvovala právě tak jako já malé soukromé školy, a ta druhá školy větší a veřejné. Po porovnání jsme došli k závěru, že každá škola měla své plusy a mínusy, a nedá se nutně říct, že by jedna byla lepší či naopak horší než ta druhá (my v malých školách jsme například byli takové menší celebrity a znal nás tam opravdu každý, na druhou stranu jsme v mnoha věcech neměli takový výběr jako studenti velkých škol). Hlavně jsme se ale všichni shodli na tom, že kdybychom dostali možnost, výměnu bychom bez váhání absolvovali znova.

Natálie Novotná, Rotary klub Zlín → Distrikt 7770, USA