Samozřejmě, že skoro ve všech zemích je zrušená škola, veřejná místa jsou zavřená, lidé mají do jisté míry strach a zůstávají doma. To platí i na Floridě. Co je ale jiné, pokud prožíváte světovou pandemii jako výměnný studen a nebo jako každý jiný člověk? Na první pohled žádná, zůstanete doma, pokud možno zdraví. Tak proč se prakticky více než polovina studentů rozhodla výměnu ukončit předčasně, přestože cestování není zrovna nejbezpečnější? Fyzicky se to možná nezdá jiné, ale mentálně to je nejnáročnější období v životě pro všechny koho znám, kdo se rozhodl zatnout zuby a v zahraničí zůstat. Najednou se dostanete do fáze, kdy je všechno naprosto stejné, každý den.
A samozřejmě i na americkou střední si po čase zvyknete, ale stejně tam máte ty každodenní maličkosti, které Vám připomínají, že jste jiní – v nějakém ohledu jedineční. I když mě to prakticky celou výměnu otravovalo, alespoň pětkrát týdně potkáte někoho nového, kdo ještě neví, že jste výměnný student a můžete jim dát tu přednášku o Česku znovu. I když si to neuvědomíte, to je to, kdo jste. Samozřejmě máte svou osobnost, ale pro lidi okolo jste převážně výměnný student. Ve chvíli, kdy pak vypukne světová pandemie, najednou tak důležití nejste. První týden shlédnete všechny filmy, které jste doopravdy chtěli vidět, hrajete všechny deskové hry, které doma máte a probereme všechny životní otázky, které tu jsou. Najednou jste jen součástí rodiny. A pak záleží, jak blízcí si jste. Já jsem měla štěstí, do rodiny jsem zapadla úplně perfektně a vždycky se mnou zacházeli stejně, jako s mými host sourozenci. Ale jestli někdo zrovna měnil rodinu měsíc před karanténou, asi neměl úplně čas se s nimi tolik sžít.
Uvědomila jsem si, že rodina je, nebo by měla být, tou nejdůležitější částí výměny. To jsou ti lidé, za kterými se vrátíte. Mít kamarády je super, ale ti Vás neznají, když se ráno probudíte a jste protivní, když Vás bolí hlava, když máte hlad, když jste líní. Můžete je samozřejmě navštívit, ale není to Váš domov. S rodinou by to měl být Váš domov. A kdykoliv se vrátíte, vždycky tam budou. Proto jsem extrémně vděčná za to, jak skvěle jsem si s rodinou sedla, mám lidi, kterým můžu brečet na rameni a věřte mi, poslední dva týdny toho využívám prakticky každý den. Nikdo Vás nepřipraví na ty extrémní výkyvy nálad, které přijdou s karanténou. Všichni se vás pokusí připravit na ty, které přijdou s výměnou, ale stejně nejste připravení. A pak se to spojí. Všichni výměnou studenti, kteří letos zůstali na výměně, jsem na Vás hrdá. Tohle není kulturní šok. Tohle je světová pandemie a Vy jste schopní si i teď jít za svými sny.
Další články od Anežky
