Na můj první Thanksgiving Day mě moje hostitelská rodina připravovala dlouho dopředu. Často mi říkali, že jejich rodinné oslavy jsou plné vášnivých debat, které občas přerůstají v opravdové diskuse o tom, kdo má pravdu. Byla jsem zvědavá, co mě čeká, a těšila se na zážitek, který jsem znala jen z amerických filmů.
Ráno jsme se zabalili a vyrazili na cestu do Milwaukee, města ve Wisconsinu vzdáleného asi tři hodiny autem. Před každým výletem máme tradiční zastávku na kávu, takže ani tentokrát jsme nezapomněli. Dala jsem si své oblíbené latte a pak už jsme pokračovali dál. Cesta ubíhala rychle, plná povídání a očekávání.
Dorazili jsme k rodičům mého hostitelského táty. Jejich dům byl nádherný – prostorný, s detailními dekoracemi a atmosférou, která vás hned vtáhla do sváteční nálady. Největším překvapením však byl vnitřní vyhřívaný bazén, který jsem vůbec nečekala. Do domu se sjelo asi dvacet lidí, od příbuzných až po rodinné přátele a všechno působilo jako velká, útulná rodinná oslava.
Hostina byla úžasná. Nejvíce mi chutnal dýňový koláč, krémové bramborové pyré a krocan, který je samozřejmě symbolem Thanksgiving Day. Nezapomenu ale ani na sladkosti, protože kromě oslav Dne díkůvzdání jsme slavili i narozeniny. Moje host sestra měla desáté narozeniny a zároveň slavila narozeniny i moje host mamka. Dortů jsme měli nepočítaně, ale ne všechno proběhlo bez komplikací. Pro host mamku jsem objednala speciální bezlepkový dort, protože mi vyprávěla, že na její narozeniny se kvůli Thanksgiving často zapomínalo, a jednou dokonce dostala dort ve tvaru krocana. Tentokrát ale nastala jiná potíž – doručený dort nebyl bezlepkový. Když jsme na to přišli, rychle našli jiný dort, který skutečně splňoval požadavky, a jako omluvu mi oba dorty dali zdarma. Nakonec jsme se tomu všichni zasmáli a pokračovali v oslavách.
Cestou domů jsme si v autě povídali o tom, za co jsme vděční. Bylo to krásné završení dne plného radosti a vděčnosti.
Po Thanksgiving jsme se plně ponořili do vánoční atmosféry. Vyzdobili jsme dům světýlky, girlandami a ozdobami. Jedno odpoledne jsme se rozhodli postavit perníkové chaloupky. Nadšeně jsme se pustili do práce, ale bohužel se nám úplně nedařilo – chaloupky se nám zhroutily ještě dřív, než jsme je stihli dozdobit. Po několika pokusech jsme to vzdali a chaloupky skončily v koši. Nakonec jsme se tomu ale zasmáli a přísahali si, že příští rok to určitě vyjde.
Vyvrcholením příprav bylo, když jsme se vydali na stromkovou farmu. Vybrali jsme obrovský vánoční stromek, který vypadal nádherně, dokud jsme ho nepřinesli domů. Teprve tehdy jsme zjistili, že je tak vysoký, že se nám nevejde do pokoje – špička stromu byla ohnutá o strop. Museli jsme tedy improvizovat. Nejenže jsme museli koupit nový stojan, aby strom lépe držel, ale museli jsme i mírně upravit jeho výšku. Po troše námahy ale stromek stál, zářil světýlky a přinesl do domu tu pravou vánoční atmosféru.
Kromě toho, že jsme se pustili do příprav na Vánoce, k nám dorazil speciální host – elf Rudy. Protože moji hostitelští sourozenci jsou ještě malí, elf Rudy plní roli vánočního dohledu. Každý den tropí různé neplechy po domě a hlídá, jestli děti nezlobí. Jednou například rozházel fixy po zemi, jindy se objevil v polevě na perníčky. Děti jsou z Rudyho nadšené a každé ráno netrpělivě hledají, co zase vyvedl.
Abych hostitelské rodině přiblížila české Vánoce, pustili jsme si večer film Pelíšky s anglickými titulky. Byla jsem trochu nervózní, jestli se jim bude český humor líbit, ale jejich smích mě přesvědčil, že to byla skvělá volba. Říkali, že je to výborný film, a já měla radost, že jsem jim mohla ukázat kousek své kultury.
Můj první Thanksgiving Day a následné vánoční přípravy byly nezapomenutelným zážitkem. Spojení amerických tradic s českými detaily vytvořilo krásné chvíle, na které budu vzpomínat ještě dlouho.
Další články od Agi
VÍKEND V MINNESOTĚ A KULTURNÍ ŠOK
Víkend v Minnesotě byl opravdu vydařený. V pátek kolem desáté hodiny ráno jsme vyjeli do...
Thanksgiving Day a vánoční přípravy
Na můj první Thanksgiving Day mě moje hostitelská rodina připravovala dlouho dopředu. Často mi říkali...
První týden v La Crosse: Když jsem se stala mistryní small talku
Dalším zajímavým momentem bylo, když jsem si uvědomila, že musím mluvit anglicky nejen s lidmi...
PŘÍJEZD DO AMERIKY
Momentálně sedím v letadle a začínám psát tento článek. Je zvláštní, jak dlouho se na...
FOTBALOVÁ HRA, PŘI KTERÉ JSEM CÍTILA TEPLO DOMOVA
Náš tým se skládá z 12 holek a máme jednu trenérku a asistentku. Jsme Central...
AMERICKÝ FOTBAL Z POHLEDU ROZTLESKÁVAČKY A PROČ SE MŮJ ROTARY MEETING PŘESUNUL DO KOSTELA
Jakmile jsem dorazila domů, okamžitě jsem se musela pustit do příprav na večerní fotbalový zápas...
3 měsíce v USA
Uběhly už tři měsíce od mého příjezdu do USA. Čas tu plyne zvláštně – rychle...
