Víkend v Minnesotě byl opravdu vydařený. V pátek kolem desáté hodiny ráno jsme vyjeli do města Minneapolis, které má přibližně 425 tisíc obyvatel. Je to 2,5 hodiny cesty z La Crosse, takže jsme se posilnili milkshaky a ledovým lattéčkem z MOKA. Prozradím, že jsme nešli prozkoumávat město, které je mimochodem krásné, ale vydali jsme se do Mall of America a druhý den na festival Minnesota State Fair.
Cez vízovú kontrolu som prešiel celkom jednoducho a dostal som sa do USA. Na batožinu som si síce chvíľu počkal, ale dorazila. Stretol som sa so svojou rodinou a vydali sme sa autom do ich domu v prímorskom mestečku Dartmouth. Za tých pár hodín čo som bol tu som sa stretol s druhou rodinou a counselorkou na večeri kde som mal výborné rybacie tacos. Tento blog akurát píšem po cyklistickom výlete s mojim host tatkom, ktorý mi poukazoval Dartmouth a s ktorým som si pozrel aj školu do ktorej budem chodiť. Zatiaľ iba zvonka. Dnes máme ešte na pláne ísť na pláž a s host sestrou idem neskôr večer von s jej kamáratkami trochu sa zoznámiť.
Dalším zajímavým momentem bylo, když jsem si uvědomila, že musím mluvit anglicky nejen s lidmi, ale i se psy. Pokusila jsem se na jednoho místního psa promluvit česky, ale jeho zmatený pohled mi rychle připomněl, že i tady platí jazykové bariéry. Angličtina se tak stala nejen mým prostředkem komunikace s lidmi, ale i se čtyřnohými přáteli.
Jsem opravdu ráda, že se mohu pochválit ohledně mé úrovně v angličtině, protože rozumím téměř všemu, co se kolem mě říká. I když ještě nejsem úplně rozmluvená, každé pochvaly, které dostávám, mě motivují pokračovat dál. Občas mám pochybnosti, zda mě ostatní nechválí jen ze slušnosti. Únava občas ovlivňuje mé mluvení a slovní chyby se stávají častějšími, ale i tak bych řekla, že to jde dobře.
Momentálně sedím v letadle a začínám psát tento článek. Je zvláštní, jak dlouho se na něco připravujete – mluvíte o tom, kam se chystáte, co je to kulturní šok, co se může stát na letišti – ale nic vás doopravdy nepřipraví na ten okamžik, kdy se to stane skutečností. Když dorazíte na letiště, uvědomíte si: “Tak já opravdu jedu,” a i když to každý prožívá jinak, mě popadla šílená panika. Začala jsem si klást otázky: Proč to vlastně dělám? Jsem normální, když odjíždím od své rodiny na rok?
Po skončení podzimní sezóny a mého cross – country běhání, na které teď s oblibou vzpomínám, jsem započala v Americe svou novou kapitolu. Měnila jsem svou host rodinu a přidala jsem se do školního dramatického kroužku jako výpomoc v produkčním týmu.
Zprvu byli mé očekávání od drama klubu trochu jiné. Na podzim se připravovalo představení Hamlet – které bylo opravdu úžasně zpracované.
Jedna z novějších tradic v USA je Elf on the shelf. Tato tradice vznikla přibližně před 6 lety a stala se velice populární. V prosinci před Vánocemi k Vám domů přijde Elf až ze Severního pólu. Elf má za úkol každou noc informovat Santu, jestli jste hodní a nezlobíte. Jelikož je to ale Elf, každou noc se objeví někde jinde. Děti ho pak každé ráno hledají a někdy jsou zaskočení tím co najdou. On totiž také rád vymýšlí různé vtipy a pastičky. Proto nikdy nevíte co vás ráno čeká.
