Období Vánoc bývá pro výměnné studenty jedno z nejtěžších a ani já jsem nebyla výjimkou. Osobně si hodně zakládám na tradicích, které jsem zde samozřejmě nemohla úplně dodržet a rodinný kruh je pro mě též velmi důležitý. Bez vanilkových rohlíčků a Pelíšků by to však pro mě opravdu nebyly Vánoce, a proto jsem si alespoň tyto dvě mé nejoblíbenější tradice dopřála.
Samozřejmě nechyběla ani ochutnávka pro host rodiče, kteří si rohlíčky přirozeně pochvalovali. Nakonec jsem si ale Vánoce ve velmi rozsáhlém rodinném kruhu překvapivě moc užila. Nejvíce mě zaujala tradice tzv. “amigo segredo” což můžeme přirovnat k americkému “secret santa” – každý člen rodiny si vylosuje jméno někoho dalšího a vybírá pro něj drobný dárek. Na Štědrý den pak začíná první člověk popisem osoby, kterou si vylosoval a ostatní hádají, o koho se jedná. U této části jsme se velmi nasmáli; jistě si dovedete představit, jak se navzájem popisují např. bratranci. Poté je uhodnuté osobě předán dárek a ona pokračuje zase popisem svého člověka.
Silvestr se v Brazílii
Silvestr se v Brazílii slaví spíše v rodinném kruhu a lidé se tradičně oblékají do bílého, či žlutého (přináší peníze). Má host rodina mě vzala až do hlavního města Brazílie! Silvestra jsme oslavili s příbuznými, kteří v Brasílii bydlí a 1. 1. 2023 jsme se zúčastnili tzv. “Posse”, což je ceremonie, kdy je uveden nový prezident do úřadu. Má host rodina je v úzkém příbuzenském vztahu s viceprezidentem Brazílie a proto jsme poté byli pozváni i na “after party”, kde bylo možné potkat všechny známé osobnosti Brazílie (samozřejmě ty, které podporují nového prezidenta).
5.1. 2023 jsme s ostatními výměnnými studenty natěšení, s nacpanými kufry a plní elánu přistáli na letišti ve Fortaleze, stát Ceará. Tam jsme se vydali se autobusem do prvního města našeho výletu – Jericoacoara. Zde jsme se za pouhé tři dny stihli naučit základy brazilského bojového umění – capoeira.
Surfování, sáňkování a šnorchlování
Z Jericoacoary jsme jeli zpět do Fortalezy, kde jsme se v písečných dunách nejen projížděli, ale i sáňkovali! Na pláži Cumbuco jsme si kromě oblíbené “água de coco” (kokosové vody) užívali i projížďku na koních. Následující lokalitou byl Natal, kde jsme se na pláži v nedalekém městě Praia de Pipa učili surfovat! Přiznávám, že jsem sama sebe překvapila tím, kolikrát jsem se byla schopná na surf vůbec postavit.
Ve městě Porto de Galinhas nás čekalo šnorchlování a některým z nás, včetně mě, se poštěstilo zúčastnit se i kurzu sázení korálů! Z Porto de Galinhas jsme se vrátili do Recife, odkud jsme další den vyjeli poznat nedaleké městečko Olinda, které je popisováno jako jedno z nejsvátečnějších celé Brazílie. Zde jsme se též zúčastnili menšího karnevalového průvodu.
Následující město Salvador, stát Bahia, se stalo jedním z mých nejoblíbenějších míst vůbec. V ulicích čtvrti Pelourinho plné historických budov ze 17. a 18. století a s úzkými uličkami, kde sídlí první lékařská škola v Brazílii nás zaujme jak historie, tak umění a „párty“. Stojí zde velmi bohatý klášter São Francisco de Assis, který se vyjímá největším množstvím zlata ze všech brazilských klášterů, a také Muzeum bahijského spisovatele Jorge Amada. V uličkách se hlasitě ozývají rytmy axé a sambareggae a afro-brazilských rytmů. Odolat nutkání k tanci v tomto případě nebylo v našich silách, takže jsme konečně uplatnili naše spektakulární forró dovednosti! Pobyt v úchvatném Salvadoru jsme zakončili dechberoucím folklorním představením. Nejvíce mě zaujala úroveň jejich capoeiry, která nám všem poměrně srazila sebevědomí, se kterým jsme se předtím do “bitek” vrhali.
Nejkrásnější pláže, které jsem kdy v životě navštívila se nachází v Itacaré, stát Bahia. Abychom se však na ty pláže dostali, museli jsme se surfy v rukou projít Atlantickým lesem. Ochutnali jsme i místní specialitu – nápoj z kakaových bobů, který se servíruje právě v rozpůleném plodu. V Itacaré jsme, jak jsem již naznačila, podruhé surfovali a většina z nás se od minule překvapivě zlepšila. V čem jsme se ale za celý měsíc rozhodně nezlepšili, byla dovednost užívání krému na opalování, takže jsme se při sjíždění vln také úspěšně spálili.
Rio
Poslední destinací celého výletu bylo nádherné Rio de Janeiro, kde jsme stihli navštívit všechna nejznámější místa. Od největšího, brazilského, fotbalového Maracanã stadionu, přes „Muzeum Zítřka“ až po velkolepou „Sochu Krista Spasitele“ a jednu z nejznámějších pláží světa „Ipanema beach“.Pozorování obrovských blesků tříštících se oblohou nad celým městem z tzv. „Cukrové hory“, kde jsme kvůli bouři uvízli, hodnotím, jako nejzajímavější zážitek z Ria. Nejzábavnější však rozhodně byly lekce samby a funku, kdy jsme se při některých choreografiích nasmáli až nás břicha bolela. Loučením s přáteli, které jsem na tomto výletě potkala a se kterými jsem trávila celé dny jsem okusila, jak nesnesitelně těžké bude loučit se s lidmi, které vídám každý den po celý svůj výměnný rok.
Riu jsem však sbohem na moc dlouho nedala, jelikož jsme se jakožto výměnní studenti distriktu 4571 zúčastnili oslav stého výročí nejstaršího Rotary klubu v Brazílii – právě toho v Riu de Janeiru! Za tento víkend jsme se nejen stihli opálit na „Copacabaně“, ale i setkat se s prezidentkou Rotary International, Jennifer Jones a dalšími významnými osobnostmi brazilského Rotary.
Zdá se mi úplně neuvěřitelné, kolik jsem toho ani ne za dva měsíce zažila, viděla a ochutnala!
