Výměnný pobyt s Rotary youth exchange programem plánuji již od chvíle, kdy se z něj vrátil můj starší bratr a nadšeně vyprávěl své zážitky. Vždy jsem ale přemýšlela o Evropě a tak můj výběr preferencí obsahoval pouze Německo, Rakousko a Švýcarsko. V těchto zemích se mi nepoštěstilo, tudíž jsem dostala na výběr jiné země, ze kterých jsem zvolila Belgii. Měsíce plynuly a stále mi o bližším umístění nepřišly žádné informace.
V polovině července, kdy se někteří outboundi již balili a loučili s Českou republikou, jsme zjistili, že ani Belgie nevyjde. Díky včasné intervenci mého Rotary klubu, a posléze i distriktu, mi bylo nabídnuto místo v Brazílii, které jsem s obrovským nadšením přijala. Jakmile se vše potvrdilo, přišly mi všechny informace, které obsahovaly samozřejmě i město a host rodinu. S tou jsem poté byla v pravidelném kontaktu. Veškeré dokumenty a ostatní potřebné záležitosti jsme tedy vyřídili, i když to samozřejmě můj odlet lehce posunulo. Dalším překvapením byla náhlá změna města a tím pádem i host rodiny krátce před mým odletem. I když bylo vše narychlo, s novou rodinou jsem se seznámila a zjistila, jak úžasní lidé to jsou. Soudě podle všeho co se událo v přípravném procesu, počítala jsem i s nějakým dalším zádrhelem na letišti. Ten se však, až na asi dvouhodinové zpoždění letadla z Amsterdamu do São Paula, naštěstí nedostavil.
Po vyzvednutí kufrů na mě s otevřenou náručí čekala má host rodina. Za necelé tři týdny mi již zorganizovali oslavu narozenin a naplánovali dovolené. Oba moji rodiče pro mě dělají první poslední a moji bratři jakbysmet. Lepší rodinu a lidi kolem sebe jsem přát ani nemohla. Například tedy tzv. homesickness ani nemám možnost prožívat.
Tato zkušenost mě naučila, že přísloví “všechno zlé je pro něco dobré” platí více, než bych si kdy uměla představit.
