Přijde mi zajímavé, jak si osud vždy dokáže najít cestu. Vždy jsem sice věděla o svém odjezdu na výměnu a těšila se na něj, ale nikdy mě nenapadlo přemýšlet o zemi, kde bych svůj rok chtěla strávit. První věta, kterou jsem při vybírání zemí s rodiči slyšela zněla asi takto: „Do Jižní Ameriky rozhodně nejedeš.“
Vybrali jsme tedy Belgii, ale kvůli komplikacím s tamějším distriktem jsem nakonec dostala nabídku jet do Brazílie, nebo zůstat doma. Takové příležitosti se zkrátka neodmítají, takže jsem dva měsíce na to seděla v letadle do São Paula.
Rok 2022/23 znamenal pro Brazílii dvě obrovské události – volba nového prezidenta a fotbalový World cup. Shodou okolností mi krátce před odletem změnili rodinu, kteří mě však přijali jako vlastní dceru a ochotně mi věnovali svůj čas, abych se cítila jako doma. Pár dní po příjezdu mi má host mamka mimo řečí oznámila, že pokud volby vyhraje Luiz Inácio Lula da Silva, stane se její strýc, a tím pádem můj host prastrýc Geraldo Alckmin viceprezidentem Brazílie. To by pro nás na Nový rok, jakožto blízkou rodinu, znamenalo cestu do hlavního města – Brasílie, abychom se zúčastnili předání prezidentství.
V prezidentském paláci na oslavě volebního vítězství
Lula skutečně vyhrál a my jsme do Brasílie opravdu letěli. Stát na podlaze prezidentského paláce Planalto, několik metrů od prezidenta Brazílie a slyšet u toho tisíce lidí zpívat brazilskou hymnu hodnotím naprosto nepopsatelným zážitkem. Dostávám z toho husí kůži, jen když si na to vzpomenu. Po velmi dlouhé oficiální části následoval již méně oficiální večírek, kde se to brazilskými celebritami jen hemžilo. Moc jsem je však neznala a proto jsem se spíše věnovala konverzaci s mými host bratry, kteří mi o každém něco málo pověděli. S Geraldem jsme se den na to sešli na kávu a příjemně si s ním popovídali.
Celou mou výměnu provázely menší i větší shody náhod, ze kterých dokázala vzejít naprosto neuvěřitelná překvapení. Procestovala jsem Brazílii skrz naskrz, plavala s růžovými delfíny, lovila piraně, naučila se bojovému umění capoeira, tančila s indiánským kmenem v Amazonu, zaplavala si na Copacabaně, setkala se s prezidentkou Rotary International a co je nedůležitější – navázala jsem kontakty s desítkami lidí z desítek různých zemí.
Jak říká moudrý Jára Cimrman ve své teorii externismu, „Věc je tam, kde se domníváme, že není, a není tam, kde se domníváme, že je.”.
