Rok v Římě – nejlepší rok mého života

Můj rok v Římě začal přesně tak, jak potom celý probíhal – naprosto neplánovaně. Když jsem přiletěla na letiště, nikdo tam na mě nečekal. Žádné Rotary, žádná hostitelská rodina. Italštinu jsem tehdy téměř neuměla a moje hostmamka zase moc anglicky, takže naše první telefonáty byly plné gest, domýšlení a snahy nějak se pochopit. Nakonec se ukázalo, že na mě čekali na jiném terminálu. Dnes je to jedna z mých nejoblíbenějších vzpomínek, protože dokonale vystihuje italský styl života – všechno se nakonec vyřeší, jen ne vždy podle plánu. 

Po příjezdu jsem si představovala, že se v klidu vybalím a po dlouhé cestě si odpočinu. Jenže to by nebyla Itálie. Sotva jsme dorazili domů, přišla za mnou hostmamka s tím, že o půlnoci vyrážíme na zmrzlinu. Nechápala jsem, jak může někdo uprostřed noci jen tak vyrazit na gelato. Nakonec jsem šla – a právě podobné spontánní chvíle se brzy staly běžnou součástí mého života v Římě. 

Jednou z prvních lidí, které jsem během exchange poznala, byla japonská studentka. Ze začátku jsem si myslela, že si asi nebudeme rozumět. Byla velmi tichá a neuměla dobře ani anglicky, ani italsky. Postupně se ale stala téměř mojí mladší sestrou a dodnes mi moc chybí. Díky ní jsem pochopila, že první dojem často klame a že ta nejkrásnější přátelství vznikají úplně nečekaně. 

Jednou z největších výzev byl samozřejmě jazyk. Přestože jsem měla před odjezdem základy italštiny, skutečný život byl úplně jiný. Chyb jsem udělala nespočet, ale nikdy jsem se nebála mluvit. Dodnes si pamatuji, jak jsem jednou chtěla říct, že u nás doma krásně voní. Místo toho jsem prohlásila, že se tam skvěle kouří. Hostmamka se smála ještě několik dní a já díky podobným přeřekům rychle zjistila, že právě chyby jsou nejlepší učitel. 

Velkou součástí mého roku byla také škola. Začátky nebyly jednoduché a některé spolužačky se na mě zpočátku dívaly trochu skrz prsty. Brzy jsem si ale našla skvělé kamarády. Hned první den jsem si sedla vedle kluka, který se stal mým nejlepším kamarádem po celý pobyt. Byl to třídní bavič, několikrát propadl a učitelé s ním měli plné ruce práce. Protože jsme spolu neustále povídali, několikrát nás dokonce přesadili. 

Do běžné výuky jsem se zpočátku nemohla příliš zapojovat, protože jsem jednoduše nerozuměla. Učitelé se mě proto snažili zapojit alespoň do hodin angličtiny a matematiky. Spolužáci si často dělali legraci, že ve škole nic nedělám. Pravda ale byla jiná – každý den jsem se učila nový jazyk, novou kulturu i nový způsob života. 

Samotný Řím pro mě byl jedním z největších zážitků celého pobytu. Je to město, které mě nepřestávalo překvapovat. I po deseti měsících jsem měla pocit, že jsem neobjevila ani polovinu jeho krás. Na každém kroku na vás dýchá historie a za každým rohem čeká další náměstí, kostel nebo úzká ulička, která stojí za objevení. 

Na Itálii mě fascinovala také otevřenost místních lidí. Večer jsme často vyráželi na náměstí nebo do barů, kde se scházely velké skupiny mladých. Nebylo zvykem zůstat jen se svou partou – lidé se mezi sebou přirozeně seznamovali, přidávali se k ostatním a začínali nové rozhovory. Mnoho přátel jsem tak nepotkala ve škole, ale právě během těchto večerů. 

Jedním z vrcholů celého roku byl pro mě Italy Tour. Společně s ostatními exchange studenty jsme procestovali nejznámější italská města a zažili týden plný nezapomenutelných okamžiků. Právě během této cesty vznikla některá z mých nejsilnějších přátelství. Sdíleli jsme společné zážitky, poznávali nová místa a uvědomovali si, jak výjimečnou zkušenost právě prožíváme. 

Postupně jsem si vytvořila skvělou partu italských kamarádů, se kterými jsem poznala opravdový život v Římě – oslavy narozenin, rodinné akce i obyčejné večery, které se často změnily v ty nejkrásnější vzpomínky. Zároveň jsem trávila spoustu času s ostatními exchange studenty. Stali se mojí druhou rodinou, protože nikdo jiný nedokáže úplně pochopit, co během takového roku člověk prožívá. 

Když se dnes ohlédnu zpátky, vím, že exchange byl jednou z nejlepších zkušeností mého života. Nejenže jsem se naučila nový jazyk, ale začala jsem se na svět dívat úplně jinýma očima. Itálie mě naučila zpomalit, užívat si přítomný okamžik a nebát se spontánnosti. Největším darem, který mi tento rok přinesl, však nejsou místa, která jsem navštívila, ale lidé, které jsem poznala. Díky nim pro mě Řím a Itálie už navždy zůstanou mnohem víc než jen místem na mapě – budou mým druhým domovem. 

Alžběta Nachtigalová /RC Praha Staré Město/ D2080 Itálie