Rotary sako centrem pozornosti

Když nastal čas pomalu se začít chystat k odjezdu zpátky domů, nastala ta situace, kdy musíte probrat veškeré své věci a udělat rozhodnutí, co necháte a co si vezmete s sebou. Asi jako každý outbound jsem byla omezena povolenou váhou kufru do letadla, a tak jsem již od začátku věděla, že ono sako, které jsme dostali od rotary před výměnou, budu muset převést na sobě. To však nebyl zas až tak lehký úkol, jak se napoprvé zdálo. 

 Za těch deset měsíců, co jsem strávila v Argentině se mi povedlo nasbírat velké množství odznáčků a jiných památečních věcí, které jsem si na sako přišpendlila. A v tomhle mi teď vězel problém, protože jsem každý špendlík musela přeměřit, jestli se vleze do povolený rozměrů a ty, co se nevlezli, jsem musela schovat do odbaveného zavazadla. 

Argentinská kontrola na Ushuaiském letišti mi nedělala takovou starost jako kontrola v Buenos Aires a poté ještě ve Frankfurtu, protože k mému štěstí měla veškerá německá letiště zvýšené kontroly při příletu z důvodu mistrovství Evropy ve fotbale, které se letos konalo v Německu. A tak začala má cesta zpátky. 

Jak už jsem říkala, na letišti v Ushuaii proběhlo vše v pořádku, sako krásně prošlo rentgenem i jinými kontrolami. Protože mi letadlo do Frankfurtu letělo až další den odpoledne, musea jsem přespat jednu noc v Buenos Aires. Už tady jsem využila svého velmi rozpoznatelného sako, když pro mě jel řidič z hotelu, a podle saka mě krásně poznal, a ještě mi ho pochválil, protože něco takového se jen tak nevidí. Další den ráno jsem si ještě jednou překontrolovala, že je všechno tak jak má být a vyrazila jsem na mezinárodní letiště Buenos Aires. 

Po odbavení kufrů jsem se vydala po dlouhých schodech nahoru na rentgenovou kontrolu. Přicházím tou vyhrazenou uličkou a čekám ke kterému rentgenu mě pošlou. Nakonec na mě kývnou ať jdu k tomu nejvzdálenějšímu. Postupně začnu vytahovat notebook, e-čtečku a mobil do jedné z přihrádek a sako s kabelkou do druhé. Když se kontroluji, jestli nemám hodinky, nebo jiné věci co by mohly při průchodu pípat, přistoupí ke mně jeden z policistů a ukazuje na sako. V ten moment se mě zmocnil strach, že ho budu muset nechat na letišti, ale policista se mě jen zeptal, zda mluvím španělsky a jestli se může podívat na moje sako. Ta jsem ho poslušně vytáhla z přihrádky a policista se na něj podíval s úžasem a strhnul si nášivku co měl na uniformě a přidal mi ji k mojí rostoucí sbírce. S radostí, že nebyl žádný problém a s novou nášivkou na saku jsem s úsměvem prošla rentgenem a zamířila do středu letiště, čekat na letadlo. 

Když jsem konečně seděla v lounge, a čekala jsem na letadlo, přišel ke mně otec s derou, jestli se mohou podívat na sako, které mi v té chvíli vyselo na příručním kufru. Tak jsem si s nimi popovídala odkud který odznáček, či nášivka je. 

Jediný problém, který jsem se sakem měla, bylo ve Vídni na letišti. Vzhledem k tomu, že jsem přijela z nuly do třiceti stupňů, tak mi v něm bylo extrémní vedro. 

Jana Polášková RC Zlín → Argentina D4921, Outbound 2023-24