Odjakživa mě to táhlo do Latinské Ameriky. Když jsem začala uvažovat o výměnném pobytu s Rotary, táta mě od začátku podporoval. Mamka měla naopak velké obavy – není jednoduché poslat dítě přes půl světa, navíc do části světa, která je často považována za méně bezpečnou. Velkou inspirací pro mě byli moji sourozenci, kteří Latinskou Ameriku navštívili přede mnou. Když mamka viděla jejich zkušenosti a pochopila, jak moc si svůj pobyt přeji, nakonec souhlasila.
V užším výběru jsem měla Argentinu, Mexiko a Chile. Dnes s jistotou vím, že lepší volbu jsem si nemohla přát. Chile bych za nic na světě nevyměnila. Navíc mi umožnilo poznat i okolní země, především Peru a Argentinu.
Celý rok byl plný nezapomenutelných cest – se školou, hostitelskou rodinou, Rotary i kamarády. Mezi největší zážitky patřila návštěva magické Patagonie, Velikonočních ostrovů i cesty do Peru a Argentiny. Právě Patagonie mě okouzlila nejvíc. Její krajina byla jako z pohádky a dodnes na ni vzpomínám téměř každý den.
Stejně důležitou součástí mého pobytu byla hostitelská rodina. Okamžitě jsem mezi ně zapadla a vytvořili jsme si krásný vztah. Měla jsem mladšího hostitelského brášku, se kterým byla neustále legrace. Nejraději vzpomínám na společné večery na pláži, kde jsme při západu slunce popíjeli maté – tradiční jihoamerický nápoj, který je nedílnou součástí místní kultury.
S hostitelskou rodinou jsem dodnes v pravidelném kontaktu, stejně jako s přáteli ze školy i ostatními Rotary exchange studenty. Letos v létě se chceme znovu setkat v Evropě, plánují přijet i za mnou do Prahy a jednou bychom se společně rádi vrátili právě do Patagonie.
Škola v Chile byla úplně jiná, než na jakou jsem byla zvyklá. Výuka trvala dlouho a zabírala většinu dne. Překvapily mě každodenní ranní nástupy i povinné školní uniformy. Přestože jsem nakonec zjistila, že uniforma má i své výhody, český školský systém mi vyhovuje více. Díky škole jsem ale poznala spoustu skvělých lidí, se kterými jsem v kontaktu dodnes.
Loučení na konci pobytu bylo mnohem těžší, než jsem si kdy dokázala představit. S hostitelskou rodinou jsme si vytvořili silné pouto a při odjezdu tekly slzy na obou stranách. Můj malý hostitelský bráška mě dokonce nechtěl pustit. Velkým překvapením byli i spolužáci, kteří mě přišli vyprovodit na letiště. Přinesli transparent s našimi společnými fotografiemi a českým nápisem „Budeš nám chybět.“ Vidět je všechny pohromadě bylo nesmírně dojemné a nastoupit do letadla bylo v tu chvíli opravdu těžké.
Samozřejmě ne všechno bylo během roku jednoduché. Byly chvíle, kdy se mi stýskalo nebo jsem musela překonávat sama sebe. Právě díky nim jsem ale nejvíce vyrostla. Naučila jsem se vážit si věcí, které jsem dříve považovala za samozřejmé, získala jsem zkušenosti na celý život a našla druhý domov na druhém konci světa.
Za rozhodnutí odjet jsem nesmírně vděčná. Byl to jeden z nejkrásnějších roků mého života a už teď vím, že se mi po Chile bude stýskat ještě velmi dlouho.
Maya Marika Petříková /RC Plzeň Beseda/ D4320 Chile
První týden
Bude trochu těžké shrnout všechno, co jsem za prvních sedm dní stihla, ale snad se...
