Et à la fin… ✨ Červenec v Belgii

První den v červenci, poslední středa v Namuru… 🥹 Místo, které se stalo součástí celého mého exchange. Pro nás to nebylo jen město, ale hlavně pocit. Místo, kde jsme se celý rok scházeli se všemi exchange studenty, povídali si, smáli se… A teď je to u konce.

Byla jsem tam se Sophie, Leou a Nathalie. Navíc byl Den Kanady 🇨🇦 a Nathalie měla spoustu odznáčků, které jí zbyly. Takže nejenže jsem jich dostala minimálně 30 na svoje sako, ale chodila po městě a rozdávala je úplně všem. 😂 🎵 Ohhhhh Caaaaanadaaaaa, emmm nananaaaaa, něco něco, Canadaaaaa… 🎵
Dostali jste mě. Tu píseň si fakt nepamatuju, haha. Ten den jsme řekly sbohem Nathalie i Lee. Gonna miss my girls! 💔 Protože počasí se ani omylem neumírnilo, čtvrtek byl další beach day. Se Sophie a Annou jsme vyrazily do Knokke. Udělaly jsme si piknik na pláži a díky větru jsme snad snědly víc písku než jídla. Bylo to moje poprvé v Knokke a rozhodně jsem nebyla zklamaná!

V pátek jsem se třetí host rodinou vyrazila do Bruselu. Galerie, výstava a nakonec něco, co je přístupné jen jednou za dlouuuuuuho – otevřené dveře Královského paláce v Bruselu. Nejvíc mě zaujal zelený, smaragdově lesklý strop v Zrcadlovém sále. Je vytvořený z přibližně 1,4 až 1,6 milionu krovek tropických asijských brouků – krasců. 🪲 Neskutečný pohled! Pak samozřejmě gaufres 🧇 a nakonec projížďka Bruselem v kabrioletu mého host táty. Krásnější rozloučení s Bruselem jsem si asi nemohla přát. 🥹

O víkendu přišly poslední přespávačky. A jelikož Anna už brzy odjížděla a během roku zvládla nakoupit asi 40 kg nového oblečení, musely jsme se Sophie lock in a zabalit jí všechny kufry. Výzva přijata. Výzva splněna. 😂 A jako odměnu jsem si mohla vybrat nějaké její oblečení. Yesssssssss! Já svoje balení řeším až za týden, takže mě ještě nechte žít v iluzi, že nikam neodjíždím. 😭

V úterý jsme se Sophie vyrazily na poslední nákup suvenýrů, ale hlavně na naši poslední matchu. Sophie navíc vytáhla něco, na co jsem úplně zapomněla – k jejím narozeninám v únoru jsem jí nakreslila matcha voucher. A ona čekala až na naše poslední matcha date, aby ho použila. 😭

Kdo se mnou bude doma pít matchu!? Já ji nemůžu nechat odjet!!!! 💔 A aby toho nebylo málo, v obchodě jsme narazily na totálně random věc: „Pozdrav z Prahyyy.“ 😭 Bruh… BELGIE??? HELLO??? Why is it following me everywhere. 💀

Ve středu jsme se rozhodly péct s Aurore a Evelyn. Ve výsledku jsme spíš jen yappovaly. 😂 Dělaly jsme matchu, smály se a vzpomínaly. Také jsem svým druhým host rodičům předala malý dárek. Manu je velkým fanouškem vína, a tak jsem jim namalovala moravské vinohrady a napsala, že už se těším, až se za mnou jednou vydají. 🥹 Když mě Aurore vezla domů, zeptala jsem se jí na její oblíbené místo v Belgii. A v tu chvíli mi došlo, že mi pořád neukázala Le lac de Genval.

Bylo asi devět večer, ale prostě jsme se rozhodly, že tam pojedeme. Za 40 minut jsme byly u jezera. Obešly jsme ho, daly si zmrzlinu a yappovaly. A bylo to jedno z nejkrásnějších míst, co jsem kdy viděla. 🥹 Tu noc jsem konečně začala balit. Měla jsem asi napůl plný kufr, když mi to najednou došlo…

Já jedu domů!

Do té chvíle bylo kolem mě spoustu loučení, ale pořád mi nedocházelo, co to znamená. Najednou už to nebylo: „Uvidíme se příští týden.“

Bylo to:

„Uvidíme se… někdy.“

And that hit HARD. 😭

Další den byl Anna’s day. Zašly jsme na oběd, do našeho oblíbeného parku a jen tak se couraly po městě. Smály jsme se, brečely a vzpomínaly na všechno, co jsme spolu za ten rok zažily.

Protože jak má člověk normálně fungovat, když ví, že už se neuvidíte každý týden? Žádná společná matcha, random výlety nebo zprávy: „Tak co podniknem zítra?“

A TAKY JSME SI DALY NAŠE POSLEDNÍ GAUFRES!!!!! 🧇😭 Protože jak jinak zakončit náš společný rok než poslední belgickou waflí? Priorities. Chutnala úplně stejně jako všechny předchozí. Jen tentokrát měla trochu jinou příchuť: „Omg, tohle už fakt nikdy nebude stejné.“ 💔

Přečtěte si víc na blogu Kateřiny