Mezi dvěma domovy

Den po Vánocích jsem víceméně strávila balením – 27. 12. byl totiž mým dnem změny hostitelské rodiny. Stěhovala jsem se jen o ulici dál, ale i tak… všechno zabalit… no, sranda to nebyla. Byl to skoro nadlidský úkol – až teď mi došlo, kolik věcí mám. Nechápu, kde se to všechno vzalo.

Jelikož to byl můj poslední den s první rodinkou, řekl mi host brácha, že spolu něco podnikneme. Po obědě jsme vyrazili do Namuru. Jelikož si ještě něco musel zařídit, potkala jsem se tam s přáteli – ano, opět Sophie, Laura a tentokrát se k nám přidala i Florence. A pak jsme si s bráchou udělali takovou menší tour po Namuru, na citadele jsme si dali večeři a pak na otočku do Bruselu. Na druhý den už jsem jen dobalila poslední krámy a vyměnila se s Evelyn v našich host rodinkách.

Druhé hosts už znám, takže to nebyl úplně vstup do neznáma, ale opouštět moji první rodinku bolelo. Nebudu lhát. Stejně se mi ale nejvíc bude stýskat po kočkách, haha! Největším překvapením bylo, že tady ve druhém domově mám literally celé patro jen pro mě – pokoj a obří koupelnu – omgggggg, loveee!

Na Nový rok už jsme ale měli plány – hned ráno jsme vyrazili na vlakové nádraží a pak mě čekala čtyřhodinová cesta. Vyrazili jsme do Lucemburska! A tak jsem casually hitla mou desátou zemi za rok 2025 ještě v poslední den roku. Pořádně jsme ani neměli plán, jen hangout a procházku městem. Potkali jsme se tam ještě s dalším výměnným studentem, který tráví svou výměnu ve Francii – výhoda Evropy: jedeš pár minut a jsi v další zemi! Easy! Zbytek večera jsme si udělaly sleepover se Sophie a dělaly jsme různé novoroční tradice – od smash cups/plates (na talířek nebo hrnek napíšeme vše, co chceme nechat ve starém roce, a pak ho rozbijeme – přece jen střepy přinášejí štěstí!) přes vision boards až po 12 grapes under the table. Zpívaly jsme a tančily. A taky jsme volaly s našimi rodinami – já na Moravu, ona do New Yorku. O půlnoci jsme zkoukly menší ohňostroj z okna a pak jsme ještě pár hodin yapovaly.

Můj host dad byl naštěstí přes Silvestra tak nějak kolem, a tak mě na druhý den hodil domů. Jsem happy, protože s ním to byla hodina v autě – vlakem je to přes dvě hodiny. Nechápu, proč všichni moji besties musí žít tak daleko ode mě. Večer jsme šli na večeři k jeho rodině. Bylo nás tam asi dvacet, nebudu kecat, docela scary, ale všichni byli moc milí, jídlo bylo fajn a celkově ten večer byl chill. Takže i druhá rodinka je approved se vším všudy, haha. Když jsem to nestihla přesně na Nový rok, tak 2. 1. 2026 jsem vyrazila na můj long New Year’s run, abych tak začala rok – nakonec z toho bylo 12 km, tak doufám, že celý rok bude mít stejný easy and enjoying vibe. A večer jsme společně s fam vyrazili do kina na nového Avatara. Nakonec jsme to zhodnotili jako totální fire, a to jsem fakt nikdy nebyla fanouškem Avatara! Největší sranda je, že jak jsem tu opravdu na hranici těch dvou částí Belgie – francouzsky mluvící a nizozemsky mluvící – tak měl film titulky v obou jazycích a já občas nevěděla, na co se soustředit dřív. Film byl v angličtině, ale někdy mi pár slov ušlo, a tak jsem to zachraňovala francouzskými titulky a musím říct, že to pomohlo – I’m proud of my French lately! Od změny rodin s toutou mluvíme jen francouzsky – je to únavné, ale začínám se cítit víc a víc confident při mluvení francouzsky.

Sobota je prostě girls day! S holkama ze školy, Evelyn a Sophie, jsme vyrazily konečně do města, které mám na mém Belgium wish listu už dlouho – Bruges. To nejvíc romantic a fairytale město v Belgii. Loveeeeeee. Bylo to tak krásné! První v plánu jsme měly brunch, aleeee… jelikož je to opravdu turistické město a navíc to byl poslední víkend prázdnin, musely jsme vyzkoušet asi pět kaváren, než jsme něco ulovily – nakonec ÚSPĚCH!

Nedělní den jsme s fam začali totálně mega good brunchem, protože brunch today, povinnosti tomorrow, a pak jsem ještě na skok vyrazila do Bruselu se Sophie zahnat tu depresi, že další den začíná škola. Jediné, co mě teď drží, je fakt, že už jen 6 týdnů a jsou zase prázdniny a za 7 týdnů jedeme lyžovat do Švýcarska! Love it!

Přečtěte si víc na blogu Kateřiny

Další články od Kateřiny

Belgie,Dlouhodobé pobyty

Prázdniny po belgicku (část první)

By Kateřina Nováková20. 3. 2026

Hned první den prázdnin jsme měly velké plány! Tím „my“ myslím mě, Sophie a Edith...

Belgie,Dlouhodobé pobyty

Zpátky do školy… nebo vlastně ne

By Kateřina Nováková22. 2. 2026

První den jsme já a Barnabé (můj host bratr ve druhé host rodině) skoro oplakali...

Belgie,Dlouhodobé pobyty