Cesta za oceán

Už je to tu. Den D

Vstávala jsem v 3:20 abych se stihla dopřipravit, vzít si svačinu a rozloučit se s prarodiči. Na letiště mě doprovodila celá rodina, společně jsme odbavili moje zavazadlo a získala jsem boarding pass na poslední dvě letadla, protože když jsem si den předem udělala check – in, tak jsem tam vyplnila špatné údaje… No chybami se snad člověk učí. Po odbavení kufru, který po přidání bundy a mikiny měl přesně 23kg nastalo to nejtěžší. Vyfotit se.

Né… těžší bylo loučení. Ani jsem nestihla vše vstřebat a najednou jsem se ocitla za branou a odváděl mě nějaký pán na stranu na kontrolu zavazadel, protože jsem měla housle a chtěli mě vzít jinudy (pro osoby s omezeným pohybem). Jako nestěžovala jsem si, protože jsem předběhla frontu a měla to bez stresu (až na to, že mi vzali moji jedinou lahvičku s vodou, protože jsem zapomněla, že ji mám poloprázdnou a né prázdnou, takže jsem se stresovala, že budu celých 25 hodin bez vody.)

Praha – Zürich

Seděla jsem u okýnka a dolehly na mě všechny emoce. Let byl krátký takže jsem jen poslouchala hudbu. Jakmile jsem dorazila na letiště v Zuricku, teprve to začalo. Můj let nebyl na tabuli, takže jsem musela čekat asi 4h, během kterých jsem se stresovala, protože jsem zjistila, že nemám na svém posledním boarding pasu sedadlo, takže jsem chodila po letišti sem a tam a ptala se na informacích, letušek apod. Vyřešil to Chat GPT (to se musím přiznat, že jsem na tom letišti přežila díky němu). Samozřejmě jsem dostala nejkomplikovanější Gate (gate E, na který se dostanete pomocí SKYMETRO) takže jsem tam ještě hledala nějaký podzemní metro, ale pak už to bylo v pohodě.

Zürich – San Francisco

12h let. Seděla jsem uprostřed a celou cestu mělo letadlo zatažené okýnka, takže jsem neviděla ani krásné výhledy. Cesta byla STRAŠNĚ dlouhá!. Koukala jsem se na pár filmů, četla si a poslouchala hudbu, ale i tak jsem celou dobu chtěla spát, jen to vůbec nešlo. Párkrát nám přinesli jídlo, takže to bylo fajnee. Nemám naspanou ani minutu. Je hustý, že jsme přiletěli na letiště, které je hned vedle vody (asi záliv..?) a když jsem jednou z okna vykoukla, tak to vypadalo, že přistáváme na vodě.

Zürich – San Francisco

San Francisco – Medford

Tady jsem čekala hodně komplikovanou cestu (z toho co jsem slyšela, četla apod.) ale naštěstí se stal opak. Vystoupila jsem z letadla, objevila se na U.S.Costums And Border a tam mi vzali pas, zeptali se na 3 otázky a pak jsem si vyzvedla zavazadlo, které jsem asi o 300m dala do nějaké roury (Baggage – re check). Pak jsem se přesunula vlakem? na Terminál a prošla klasickou kontrolou malých zavazadel (se stresem, že jsem něco udělala určitě špatně, protože to bylo daleko lehčí jak ve Švýcarsku.)

Ale co by to byl za let, kdyby nebyl ani trošičku stresový. Na tabuli (a řekla mi to i paní) bylo, že mám jít na gate E2, tak jsem tam asi 2h čekala a pak jsem si došla na záchod a cestou jsem se podívala pro jistotu na tabuli a tam se ukázalo Medford – F5 a já začala panikařit. No tak měla jsem ještě necelé 2h k boarding takže času dost, přišla jsem na F5 tam nic, podívala jsem se na tabuli a na jedné straně bylo napsané F5 a na druhé F6, tak jsem z toho chvíli byla jelen a chodila jsem tam a pak se tam objevila tabule s názvem Medford (na F5). Čekala jsem tam pak další hodinu a pak už jsem nastupovali do letadla.

PŘÍLET DO MEDFORDU

Hned potom co jsme přiletěli na letiště jsem se vydala pro svůj kufr. Místnost s vyzvedáváním kufru byla stejná jako místnost na odchod, takže jsem tam uviděla poprvé moji host rodinu. Objali jsme se a vyzvedli kufr. Čekala nás dlouhá (1,5h) cesta domů. Ale místo aby bylo trapné ticho jsme si celou dobu povídali, protože moje nové sestřičky jsou hodně upovídané, takže to bylo fajn. Cestou jsme se ještě zastavili, abychom se povídali na hvězdy, protože bylo kolem půlnoci a bylo to fakt skvělé. Domů jsme přijeli po jedné hodině ráno. Udělali mi rychlou prohlídku domu, já se vysprchovat – trošku jsme bojovala s fungováním sprchy, vybalila si věci a šla spát.

Přečtěte si víc na blogu Heleny