Po téměř třech měsících jsme se opět sešli na našem druhém seznamovacím meetingu. Byla to skvělá příležitost, která nám pomohla dobít energii v obtížném období našeho výměnného programu: o Vánocích. Abychom to společně oslavili, potkali jsme se v tom nejkrásnějším městě – Praze.
V neděli odpoledne jsem se vydala na lyžařský výlet na Mt Washington s Rotary. Na cestu jelo celkem pět holek a předseda Rotary distriktu. Byli jsme ubytovaní v lyžařské vesničce na Mt Washington. Z chaty jsme měli ten nejkrásnější výhled na zasněžené hory.
Měla jsem možnost podívat se do Green Bay, kde hraje jeden z nejoblíbenějších amerických fotbalových týmů. Bylo to úžasné! Upřímně jsem ani nečekala, že mě to bude tak bavit. Ukázali nám místa, kam se jen tak někdo nedostane, a vyprávěli nám o historii Packers. Dozvěděli jsme se, že úklid celého stadionu po zápase trvá 1–2 dny a že na bezpečnost dohlíží přibližně 1000 členů ochranky.
Nejdříve bych chtěl říct, že Brazílii můžeme vidět ze dvou různých pohledů. První, který zažijete, když pojedete do velkých měst u oceánu, je ten, který uvidíte na sociálních sítích. Avšak druhý už tak hezký být nemusí. To je ten ve městech bez velkého turismu, kde procházíte znečištěnými ulicemi plnými odpadků.
Častěji než místní obyvatele tu potkáte toulavé psy a kočky, a to nejčastěji kolem restaurací. Nemusí to platit všude, avšak spousta míst, která jsem navštívil, tak bohužel vypadala. Kdyby se mě někdo zeptal, co je na této zemi tedy tak úchvatného, nepotřeboval bych se ani zamyslet a uměl bych odpověď. U mě je to jednoznačně příroda.
Už jsem se konečně dočkala. Výlet, na který čekám poslední tři měsíce, je tady a já začínám balit. Jsem trochu nervózní, ale zároveň se moc těším. Čekají mě dva týdny na severu Brazílie s dalšími padesáti lidmi, které jsem v životě neviděla. První let z Porto Alegre byl v pohodě, akorát jsme měli 30 minut zpoždění a já měla na přestup jen hodinu, ale naštěstí byl gate hned vedle. Z hlavního města Brasília do Fortalezy to uteklo a já už čekám na letišti na ostatní výměnné studenty. Zjistila jsem, že se mnou bude na výletě dalších 10 studentů z mého distriktu, se kterými se znám. Seznámila jsem se i s ostatními studenty a všichni jsme sedli do autobusu na pěti hodinovou jízdu směr Jericoacoara.
Nejlepší rozhodnutí v životě
Můj výměnný pobyt v Mexiku je nejlepší rozhodnutí, jaké jsem kdy udělala. Těchto šest měsíců mi dalo tolik nezapomenutelných zážitků, nových přátel a životních lekcí. A to nejlepší? Ještě mě čeká spousta dalších dobrodružství!
