V červenci od 10 do 28 jsem se zúčastnil projektu Europe for Europe, jejímž cílem bylo 20 zájemcům, každý z jiné země, ukázat, jak je Evropa, popřípadě Evropská unie, důležitá a co vše se v ní děje nebo dělo v minulosti. Zájemci, kteří se účastnili, byli všichni ze zemí Evropské unie, na níž byl projekt zaměřen.
Celkem jsem strávil v zahraničí 18 dnů, kdy jsem procestoval 6 zemí. Navštívil jsem Itálii, Německo, Nizozemsko, Belgii, Francii a Lucembursko. Každá země byla zaměřena na jiné téma. Například v Německu jsme se, mimo jiné, bavili o technice, autech, budoucnosti elektrických aut a dalších technických záležitostech. Kdežto Francie byla opravdu hodně zaměřena na historii, především na první světovou válku.
První tři dny jsme byli v Itálii. Navštívili jsme společnost vyvíjející satelity, hlavní sídlo Generali, centrum města Milano a mnoho dalších míst. Také jsme měli uvítací večeři, které se zúčastnil i starosta města Como, město, kde jsme bydleli. Na této uvítací večeři jsem měl za úkol hovořit o své zemi, České republice, což jsem velice rád učinil a připravil jsem si prezentaci, která sklidila úspěch.
Debata o automobilové budoucnosti
Následně jsme jeli přes Švýcarsko a Rakousko do Německa, kde jsme hned v den příjezdu navštívili Mercedes-Benz muzeum. Následující den jsme pluli lodí po řece do města Heidelberg, které jsme si s průvodcem prošli. Nejzajímavější částí v Německu byla debata s profesorem a dalšími 20 žáky německé školy na téma elektro automobilové budoucnosti. Profesor měl připravenou prezentaci a dobře mluvil, s jediným malým nedostatkem, a to urputné stání za svým názorem, že elektroauto je pro každého a každý ho musí mít. Byť zaznívaly dobré argumenty z našich řad, že to ještě není ve fázi, kdy to může být pro každého, vždy argumentoval, že jemu to tak funguje. Tato debata se ovšem rozvinula a vzhledem k nedostatku času jsme, bohužel, neměli čas ji dokončit
Pohostinnost Nizozemska
V Nizozemsku jsem byl jako očarovaný. Nejenom programem, který byl po dlouhé době i trochu sportovní, ale především hostitelskou rodinou. Bydlel jsem u velmi milé a přívětivé rodiny, která byla naprosto úžasná. S čistým svědomím mohu říct, že jsem nikdy nepoznal lepší lidi. Pořád byli usměvaví, milí, jelikož vlastní farmu, tak každý den ke snídani bylo čerstvé ovoce a obecně ta atmosféra a energie, která z nich vycházela, byla naprosto nevídaná. Vím, mám psát o programu, co jsem dělal a zažil, ale tuto rodinu jsem nemohl opomenout. Mezi další zajímavé aktivity musím zařadit návštěvu protiatomového operačního centra, které bylo využíváno během studené války.
Belgie, Francie a Lucembursko
Belgie byla jednoduše skvělá. V den, kdy jsme přijeli, tak jsme měli mít procházku podél řeky Maas, ale vzhledem k neúnosnému vedru bylo rozhodnuto jinak a koupání na místním koupališti všichni uvítali všemi deseti. V Belgii jsme dostali rozhodně nejzajímavější prezentaci o zemi od starosty Maaseiku. Velice poutavé, zábavné a především zajímavé. Za zmínku také stojí debata s prezidentem Young Liberal Party v Belgii, Philippem Nysem. Hovořili jsme všichni společně o problémech, které trápí Evropu jako například migrace, válka na Ukrajině nebo finanční situace některých zemí a důvody, proč by zbylé země, které tak ještě neučinili, měly přijmout euro. Pozornost a poděkování zaslouží David Dergaeg, který se o nás staral, měl s námi nervy a vždy nám vyšel vstříc.
Předposlední země byla Francie. Stejně jako jsme přijížděli do Francie s úsměvem a dobrou náladou, tak ve stejné míře jsme cítili smutek, když jsme odjížděli. Francie se zaměřovala hodně na historii, především na první světovou válku. Prohlídky byly emočně velmi silné, smutné, ba i depresivní. Mimo jiné jsme navštívili Douaumont ossuary, památník francouzským obětem za první světové války. Pole poseto bílými kříži, jména padlých s jejich věkem na zdech a krypty, do kterých člověk mohl nahlédnout pouze oknem, ale ve kterých viděl kosti, lebky nebo zuby lidí, kteří před více než sto lety padli… To vše tvořilo pochmurnou náladu, kterou jsme všichni cítili. Památníky tohoto typu jsou nadmíru důležité a každý by je měl navštívit, ale znovu bych tam nezavítal. Mimo to jsme ve Francii navštívili ještě farmu, což bylo milé zpestření posledního dne ve Francii.
Lucembursko. Poslední země našeho výletu po Evropě. Navštívili jsme SES, což je Lucemburská vesmírná společnost, díky které se my všichni v Evropě díváme na televizi. Ovšem nejzajímavější zážitek z Lucemburska byla návštěva letiště soukromé společnosti Air Rescue. Společnost se zabývá leteckou záchranářskou službou, jak ve své zemi a nejbližším okolí, tak i dodávkou léků a jídla do Afriky. Pokud by měl člověk zájem, tak si u nich může zakoupit členství, které se měsíčně platí a tím podpořit dobrou věc. Ovšem nejenom to, ale pokud by se nám stalo, že bychom uvízli v některé méně rozvinuté zemi, se špatným zdravotnictvím a nám se přihodilo něco vážného, tak jim stačí zavolat a oni vyšlou letadlo na naši záchranu.
Celý tento výlet byl pro mě velice dobrou zkušeností a já jsem za to vskutku vděčný. Nejenom, že jsem se dozvěděl mnoho nových, a hlavně zajímavých informací, ale zároveň jsem poznal nové lidi, nové přátele, zažil jsem nové věci a ani jediný den jsem nelitoval, že jsem se rozhodl jet. Každý jeden člověk, kterého jsme potkali, ať už průvodce nebo člen některého z Rotary klubů, byl velice milý, příjemný a všichni se snažili, aby nám nic nescházelo. Mrzí mě jediná věc a to, že nemohu osobně poděkovat každému, kdo se na tomto úžasném projektu podílel.
Ovšem nic není dokonalé, i tady se našly některé nedostatky, například přeprava v Lucembursku. Řidička na nás čekala na špatném místě, nabourala do značky, když couvala, chtěla vjet do tunelu, který byl na nás moc nízký a až díky zásahu našeho doprovodu si tuto skutečnost uvědomila. Jet s ní v autobuse, který neměl pásy, bylo vskutku nepříjemné, až nebezpečné. To je ale z výtek vše, co mě napadá, k tomu všemu toto není věc, kterou Rotary klub mohl jakkoli ovlivnit.
Děkuji!
Chtěl bych naprosto upřímně poděkovat všem, kteří se na tomto projektu podíleli. Umožnili nejenom mně, ale i ostatním, vidět svět z pohledu jiné země, ukázali nám mnoho zajímavých míst a poznali jsme zajímavé lidi. Ještě jednou, děkuji.
Tomáš Němeček, 19 let, RC České Budějovice
