Na cestě za normou

Měl jsem veliké štěstí, protože moje máma pro mne do Francie přijela, aby mě vyzvedla. Díky tomu jsem měl možnost obstarat další dárky pro své rodiny. Hned potom, co přijela, jsme také měli večeři a takové slavnostní ukončení v mém klubu. Jídlo bylo dobré, konverzace nestála, a nakonec bylo všem tak trochu smutno. Po zákusku jsme se všichni rozloučili a já své YEO a mým nejlepším přátelům v klubu přál všechno nejlepší do života, a to bylo vše. 

Po celém roce stačilo jen pár hodin a všechno skončilo. Všechny ty lidi jsem viděl relativně často, bavil jsem se s nimi a najednou je nějakou delší dobu neuvidím. Je to opravdu divné. 

Má třetí rodina byla tak hodná, že umožnila mé mámě a bratrovi, aby spali u nich, takže nás bylo v domě opravdu hodně. Každé ráno se u stolu objevilo tolik lidí, že nebylo dost židlí. Má máma neuměla francouzsky a mí host rodiče anglicky, takže jsem musel vše překládat, tak jsem se cítil velmi důležitý. 

Během mámina pobytu ve Francii jsem se viděl se všemi rodinami, abychom se pořádně rozloučili. Samozřejmě jsme začali mojí první a nejoblíbenější rodinou. S nimi jsme se setkali na oběd a povídali si o tom, co vše jsem zažil i v těch rodinách po nich. Zde už trochu angličtiny uměli, takže se i máma mohla zapojit do konverzace. Všechno proběhlo příjemně, předal jsem dárky, které se moc líbili. Objali jsme se, dali si pusy na rozloučenou, a to bylo vše. Přiznám se, že jsem trochu plakal. 

Den poté jsem byl ještě smutný, ale nedalo se nic dělat, protože byl čas navštívit mou druhou rodinu. S nimi jsme se ne vždy dohodly perfektně, ale i tak jsem je měl rád. Přijeli jsme k nim domů tentokrát a má host máma upekla koláč s jahodami. Koláč byl skvělý a můj bratr se mohl koupat u nich v bazéně. 

Můj druhý host otec tu nebyl, ale poslal mi po host bratrovy pozdravy. Zdrželi jsme se u nich asi dvě hodiny, zase předali dárky a vrátili se zpět do třetí rodiny. 

Moje máma chtěla poznat mého nejlepšího kamaráda Bernarda, o kterém jsem jí tolik vyprávěl, tak jsem navrhnul, že s ním můžeme jet na výlet. A bylo tak. Jedno ráno jsme ho vyzvedli u něj doma a jeli asi dvě hodiny do jiného města do akvária a obecně ho navštívit. Úplnou náhodou jsme zde potkali jednu exchange studentku, která zde bydlela. Všichni tak trochu plakali, ale mi se už museli vydat zpět. Potom co jsme Bernarda dovezli domů jsem byl opravdu nesvůj, ale musel jsem se s tím nějak smířit. 

Na poslední den bylo načase se rozloučit s mojí třetí rodinou, tou, která hostila i mou matka a mého bratra. Za svůj pobyt jsem je moc dobře poznal a, jako pokaždé, nám všem bylo smutno při loučení, ale řekl jsem jim, že se zastavím, jednoho dne. 

A s jedním posledním objetím, pusou a au revoir se zavřela kniha nad jednou z mých největších životních etap. Nejen z mého dosavadního života, ale obecně za celý život. 

David Pekař RC Prague International → Francie 1690, Outbound 2023/24