Vše začalo dne 26.10, kdy jsem nasedl do letadla, které odlétalo o půl dne později, než bylo plánováno. Po tomto letu mě následovaly další dva. Jediná větší zastávka byla ve hlavním městě Brasília. Zde jsem se také setkal s pár výměnnými studenty. Do města Campo Grande jsme dorazili kolem osmé večer. Takže už nás čekalo jen ubytování a přednáška o tom jak se máme chovat a jaké jsou naše povinnosti. Také jsme byli obeznámeni s celým programem výletu a byli jsme nadšení. Poté jsme se všichni rozešli do pokojů a šli spát.
2. Den
Brzy ráno po snídani jsme nasedli do autobusu a vydali se na dlouhou cestu do Pantanalu. Po pár hodinách jízdy jsme dojeli na prašnou cestu, která vedla až do našeho hotelu.
První věc co nás zde uvítala byli nádherní papoušci ara ararau. A také nás zde doprovázeli následující tři dny. Jen se na ně podívejte:
Před obědem nám také oznámili veškeré aktivity co zde podnikneme. My, jakožto třetí skupina, jsme začínali pojížďkou zdejších junglích a polí na upraveném off-road autě, na které se vešlo kolem 17 lidí. Měli jsme nejpřívětivější počasí za celou dobu, protože teplota klesla pod 35 stupňů a také k nám z dálky proudily bouřkové mraky, které přinesly lehký déšť. Po cestě jsme potkali několik stád Capybar, jedno z nich byla i rodinka, která se koupala vedle aligátorů. Ale také jsme spatřili Nosála červeného a ze zatopeného údolí se k nám nebezpečně blízko přiblížilo i pár krokodýlů, neboť reagují na hlasité rány.
3. Den
Hned po snídani jsme jeli s hlavním vedoucím Fredem na koně. První ze všeho nás lidé, kteří zde pracují upozornili, jak se máme chovat a jak ovládat koně. Byli to v celku jednoduché instrukce a postupem času jste si na to zvykli. Na koních jsme strávili necelé tři hodiny a za tu dobu jsme stihli vidět pár zvířat, ale především jsme se kochali krásnou přírodou.
Před obědem jsme měli ještě docela čas, takže všichni zvolili jediné chladné místo a to byl bazén. Sice jsme se po pár minutách všichni spálili, ale ta zábava stála za to. Naštěstí k večeru, kdy nás čekala další aktivita už bylo pouhých 32 stupňů. Ideální počasí na lovení pirani. Takže jsme si vzali každý jeden prut, nandali návnadu a u velkého rybníka nahazovali. Avšak nám to trošku komplikovala patnáctičlenná skupina aligátorů. Já jsem celou hodinu a půl seděl kousek od břehu a necelé dva metry ode mě, mě sledoval hladově jeden z aligátorů. Byl to neuvěřitelný zážitek, nikdy jsem u nich nebyl takto blízko a tak dlouho. Také se mi podařilo po několika pokusech chytit i pirani, kterou jsme následně hodili aligátorům společně se zbývajícími návnadami.
4. Den
Ráno nás přivítala velmi dobrá snídaně. Ale také ukrotné horko, moc se to nehodila, neboť naší první aktivitou po snídani byla jízda na kánojích. Museli jsme se nejdříve dostat k řece, která byla vzdálená pár kilometrů od hotelu. Když jsme se všichni u nich sešli, nasedli jsme po dvojicích a vypluli. Za necelé dvě hodiny jsme viděli několik krokodýlů, kteří kolem nás plavali, ale také jsme viděli zajímavého ptáka, který plaval pod vodou a nahoře mu byl vidět jenom dlouhý zobák, kde se mu klepala umírající ryba. Nikdy jsem nic takového neviděl, takže jsem se docela divil.
Naštěstí naše další činnost byla zase u vody, takže jsme se nemuseli ani převlékat z plavek. Další aktivitou byla plavba na motorovém člunu po řece. Tuto aktivitu jsem si velice užil, mohli jsme vidět několik aligátorů, opice a také tukana.
5. Den
Ráno nás nepřivítalo nic moc hezkého. První ránu co jsme dostali byla od sluníčka a druhou od aktivity. Měli jsme na programu totiž procházku po okolí. Když jsme se všichni připravili, tak jsme se vydali na cestu. Celou hodinu a půl jsem cítil jak mi červená každý kousek kůže, který nebyl zakrytý. Ale za tu dobu jsme stihli vidět několik papoušků rodu Ara, pár stád kapybar a také dva mravenečníky.
Když jsme se vrátili a podívali se kolik je stupňů, nedokázali jsme uvěřit. Bylo 42 stupňů. Takže jsme opět naskákali do bazénu a chladili spálené ruce a nohy.
6. Den
Hned ráno po snídani jsme nastoupili do autobusu a čekala nás hodinová cesta ke krásné jeskyni. Ještě než jsme se ale vešli, dostali jsme instrukce jak se chovat a že musíme mít nandané roušky. Jeskyně byla schovaná hluboko v jungli, takže nám zabralo pár minut než jsme se tam dostali. Již vstup nás překvapil, neboť zde byly vysoké mříže a brána porostlá liánami. Po odemčení jsme měli možnost vidět velkého hada, který se plazil pár metrů od nás. Sestup do jeskyně nám trval několik minut a na dně se rozprostíralo krásně průzračné jezero. Bylo nám také řečeno, že je jezero široké 110 metrů a hloubku bohužel nedokázali stále změřit. Také zde jsou velká archeologická naleziště.
7. Den
Tento den byl také velice náročný. Již od rána, když jsme museli velmi brzo vstávat, jsme toho měli hodně na práci. Naše první zastávka byla v jedné “rezervaci“. Byl to park s jídelnou a několika domy. Zde jsme od jednoho milého pána dostali instrukce co se bude dít, že si máme nandat záchranné vesty a převléct do plavek. Vedl nás několik kilometrů v jungli. Po cestě jsme měli možnost se vykoupat u několika vodopádů a dokonce jsme si mohli skočit z můstku. Po cestě jsme také potkali několik zvířat, jako hady, papoušky a leguány. V jednom místě, kde řeka byla obzvlášť hluboká, jsme plavali pouhých pár metrů od kajmana, ale na to nás instruktor upozornil až poté, co jsme byli všichni ve vodě.
Po cestě zpět na hotel, jsme se zastavili ještě u jednoho pána, který dříve také zažil, jaké je to být výměnným studentem, protože byl na rok v Kanadě. Tento pán vlastní menší muzeum hadů, okolo 20 exemplářů. Povídal nám o jeho zkušenostech ze zahraničí, ale také říkal proč je chová. Chce lidem ukázat, že u hadů se není čeho bát, nic nám nehrozí, když jim něco neuděláme špatně. Na konci se ještě zeptal kdo se bojí nejvíce hadů a pár lidí se přihlásilo. Měli docela štěstí, jenom z mého pohledu oni zas tak rádi nebyli, protože si mohli pochovat živého hada.
Avšak zde náš den neskončil, ještě nás čekala večeře. Ta byla velmi exotická, protože jenom 10 lidí včetně mě jsme šli do restaurace kde se podávali aligátoří a také piraně. Musel jsem to ovšem ochutnat, ale bylo to velice drahé asi osm kousků masa stálo přes 300 korun. Aligátor byl velice tuhý, ale za to měl skvělou chuť. Také nám přinesli polévku z piraní, ale ta nebyla nějak výrazná.
Polévka z piraní
Smažené kousky aligátora s pálivou omáčkou
8. Den
Zas a znovu nás po snídani vyzvedl autobus a o hodinu později jsme vystupovali v přírodním areálu někde uprostřed jungle. Zde jsme se rozdělili na skupiny a dostali jsme instrukce, protože následující aktivitou bylo plavání v řece. První věcí co jsme šli udělat bylo, že jsme si šli obléci neoprény a boty do vody. Po namáhavém nandavání neoprénu na sebe, jsme si už jen vzali záchranné vesty a vyrazily směrem k řece. Procházeli jsme krásnou zahradou, kde rostli všelijaké kytky, ovoce a zelenina. Našli jsme zde ananasy, banány, duriány ale také kokosy a slunečnice. Byl zde nespočet druhů rostlin, které jsem nikdy neviděl ani na obrázku. Po této cestě jsme došli až k autobusu, který nás převezl k jungli až k průzračné řece. Byla to nádhera. Při vstupu do vody, zde bylo kamenité dno a tudíž to bylo jediné místo, kde jsme ještě mohli chodit. Hned po ponoru pod vodu se nám naskytl pohled na různé druhy ryb a živočichů. NA začátku nám ještě bylo řečeno, že se zde vyskytuje 120 druhů podvodních živočichů, ale mi budeme mít štěstí, když uvidíme jich uvidíme 18.
Na začátku jsme si udělali kolečko kolem místa, kde vyvěrá voda a také jsme narazili na údajně hlavní pramen této řeky. Byla to dvoumetrová díra do země, kde byl proud studené vody. Po prohlídce pramenů, jsme se vydali s proudem řeky. Byla to nádhera, nikdy jsem nic takového neviděl. Párkrát se mi stalo, že jsem proplul hejnem ryb a několik jsem si jich pohladil. Jednou jsme však museli vylézt z vody, protože zde vedl jen vodopád, takže jsme to museli obejít po souši. Když jsme znovu skočili do vody z můstku, byl zde velký proud z vodopádu, takže nás napadlo si z toho udělat přírodní tobogán a fungovalo to. Rychle ně ti přesunulo o několik desítek metrů dopředu. Ke konci naší prohlídky se i řeka prohlubovala. Na začátku byla místa, kde jsme se sotva vešli a škrtali jsme břichem, ale u konce už řeka nabrala hloubku několika metrů. Mám také pocit, že jsem viděl jednoho hada, který se schovával ve vodě. Bohužel jsme neměli takové štěstí, abychom viděli tapíra, snad někdy příště.
Pár fotek aby jste si představili, jak krásné to bylo. Bohužel tyto fotky nejsou moje, ale fotografa, který nás doprovázel celou dobu naší plavby
Zpět nás opět odvezl autobus a zde jsme se šli naobědvat. Mohli jsme si vybrat několik druhů jídla ze zdejší kuchyně například Docu de leite (něco jako karamelovo mléčný krém). Poté už nás čekala cesta na hotel a zde jsme měli dost volného času na nacvičení scének na večer. Ale také jsme si zahráli volejbal.
A toto je konec výletu do Pantanalu a Bonita plných zážitků, které se jen těžko dají zapomenout.
Další články od Pavla
Výlet do neznáma
Při vstupu do vody, zde bylo kamenité dno a tudíž to bylo jediné místo, kde...
