V pondělí po meetingu jsem se byl v noci s Mauriciem projet na kole do části Pindy, která se nazývá Moreira César. To bychom nebyli v Brazílii, kdybychom cestou nepotkali asi 3 Mauriciovy kamarády, navštívili jsme jeho sestru a párkrát jsme zastavili jen tak.
Den nezávislosti a basketbal
7.9. je v Brazílie den nezávislosti, takže nebyla škola. Katia šla s dětmi ze školy do průvodu městem, ale já šel s Mauriciem na obhlídku hotelu, na kterém se obnovuje fasáda a malují nějaké pokoje. Docela zajímavé to bylo. Ze střechy byl pěkný výhled na největší místní obchoďák a taky na travnatý plácek, kde je v plánu vybudovat moderní rekreační část hotelu s bazény.
V sobotu jsem hrál basketbal, na který mě pozval Mauriciův kamarád Marcus. Nejdříve jsme se sešli v tělocvičně. Tam však chyběl jeden koš, takže jsme se přesunuli na náměstí, kde je venkovní hřiště. Hrají každou sobotu a je to fajn parta. Jejich tým se jmenuje Homers a i když hrají jen pro zábavu, natáčí si to a zapisují statistiky.
Festival Holi
V neděli se konal na farmě Nova Gokula (ze slov go-kráva a kula-dům) indický festival barev Holi. Vyjeli jsme odpoledne, cesta trvala asi 40 minut a celou dobu byly krásné výhledy. A s kým jiným jít na indický festival než s Indem. Od toho jsem to hned na přivítanou schytal žlutou a modrou barvou. Aga přijel s jeho druhou host rodinkou, takže jsme rodiče nechali seznámit a my jsme se šli trochu projít kolem. Nejdříve jsme nakoupili barvy, abychom byli trochu barevnější a abychom mohli házet i po ostatních. Areál je spojen s hnutím Hare Krišna. Šli jsme se podívat dovnitř indického chrámu. Dovnitř jsme museli bosí a na stěnách byli indičtí bohové. Aga se krátce pomodlil a šli jsme opět ven.
Následně jsme šli po cestě, která nás zavedla do pralesa, kterým protékala řeka. To je na Brazílii skvělé, nemusíte ani moc daleko od města a dostanete se do bujné přírody. Na chvíli jsme se zase podívali za ostatními a poté jsme se vydali prozkoumávat dál. Cestou jsme viděli ptáka a pokud Google Lens neklame, tak to byl jacuguacu (česky guan). Podívali jsme se ještě na brazilské krávy a museli jsme se vrátit, jelikož jsme už oba vyjížděli zpět.
Narozeniny
14.9. jsem jako každý rok měl narozeniny. Ve škole mi zazpívali 3x narozeninovou píseň, protože jsem ten den byl na angličtině ve 3 třídách. Po obědě jsem volal s rodinou a s kamarády. Následně jsem to oslavil chest dayem v posilovně. Večer jsme šli s host rodiči, Marcusem, jeho ženou a mojí druhou host rodinou do restaurace, kde jsem ten den již počtvrté slyšel Parabéns při předávání dortu.
Následně mě až do úterý skolila rýmička. V pátek i v pondělí jsem přesto šel do školy, ale poté jsem celé odpoledne prospal. V neděli jsme se šli podívat do 2. největší katedrály světa – Catedral Basílica do Santuário Nacional de Nossa Senhora Aparecida. Nebylo mi ještě moc dobře, takže jsem to pořádně nevnímal, ale bylo to opravdu velké.
Úterý jsem sice taky proležel, ale večer už mi bylo docela dobře, a musel jsem jít na Rotary meeting, kde pro mě měli připravený čokoládový dort. Vyslechl jsem si tedy již popáté Parabéns.
V sobotu jsem byl opět na basketu, ale tentokrát v tělocvičně v Zitu (část Pindy). Hned co jsem se vrátil domů jsme vyrazili na oslavu táty Katiy, který slavil 82. narozeniny. Poznal jsem tedy i Katinu stranu rodiny, kterou jsem z velké části neznal.
Ribeirão Grande
V neděli jsme jeli na oběd do restaurace, kam jsme dojeli po cestě pralesem a podle toho ta cesta i vypadala. Uprostřed ničeho se najednou objevila auta, restaurace a mnoho lidí. Bylo to velmi pěkné místo (Pesqueiro de Truta Ribeirão Grande). Při jezení oběda jsme zahlédli asi metrovou ještěrku, ale než jsme ji stihli vyfotit, tak utekla. Po obědě jsem se šel vykoupat do řeky a sklouznout se po přírodní skluzavce.
Po návratu jsme se odebrali domů k Rodrigovi na fotbal, jelikož se hrálo finále Copa do Brasil mezi São Paulem a Flamengos. Zápas dopadl remízou, ale jelikož si SP připsalo výhru v prvním zápasu 1:0, stalo se celkovým vítězem. Mauricius i Rodrigo tedy velmi slavili.
Portugalština
Po 2 měsících jsem se s portugalštinou dostal do fáze, že moji host rodiče na mě můžou mluvit portugalsky. V 90 % není třeba překladač, protože vědí, jakou mám slovní zásobu, takže používají slovíčka, které znám. Já ještě moc nemluvím, ale celkově se komunikace mnohem zlepšila.
Další články od Jiřího
Jak se Brazílie stala mým druhým domovem
Na každém výletu jste společně s 50 dalšími výměnnými studenty a k tomu poznáváte neskutečnou...
NORTHEAST 26 DAYS II
Ráno jsme se pěšky vydali k vodopádu Ribeirão do Meio, což byla největší přírodní skluzavka...
PANTANAL & BONITO
Poslední den jsme byli v přírodním akváriu, kde jsme šnorchlovali. Předtím jsme se ještě šli...
18. NAROZENINY V BRAZÍLII
V pondělí po meetingu jsem se byl v noci s Mauriciem projet na kole do...
BRAZILSKÉ MŇAMINY
Další den si pro mě třída připravila ochutnávku brazilských pochutin (pão de queijo, coxinha, paçoquinha...
NA ROK V PINDAMONHANGABĚ
Kolem 20. hodiny brazilského času jsme dosedli. Už před dosednutím mi host rodiče poslali fotku...
