BRAZILSKÉ MŇAMINY

7. 8. jsem změnil třídu, byl jsem přesunut do druháku, kde jsou mnohem více komunikativní. V půlce mého pobytu tak nebudu muset měnit třídu (mají o rok míň, takže třeťáci končí), protože tady je školní rok jako kalendářní. Sice neumí tolik anglicky, ale přesto se bavíme více než v bývalé třídě. Osório mě začal brát i k jiným třídám, kde učí angličtinu, takže nemusím celý den jen sedět a ničemu nerozumět. Mají to za mě blbě nastavené, protože kladou důraz na všechny možná pravidla, čtou a píší, ale vůbec nemluví… podle toho to tady pak s tou úrovní angličtiny vypadá.

Po škole mě pozvali, abych si s nimi zahrál basketbal a volejbal, a jelikož je to Joãova bývalá třída, tak se přidal. Hráli jsme na nějakém městském hřišti a bylo to fajn. Volejbal jsem s nimi už nehrál, protože jsem šel radši do gymu.

V úterý jsem byl ve škole jen do 11 nebo tak nějak, protože jsme jeli do São José dos Campos vyřídit nějaké papíry na federální policii. Poté jsme se přesunuli do obchoďáku, kde João a Gabriel, kteří už tam byli od rána, koukali na Oppenheimera. Museli jsme na ně hodinu čekat, čehož host rodiče využili na hledání potřebných věcí pro Joãa do Mexika.

Další den si pro mě třída připravila ochutnávku brazilských pochutin (pão de queijo, coxinha, paçoquinha, bananhinha a xup leite, guaraná a pomerančový a meruňkový džus). Brazilské jídlo opět nezklamalo.

Místní Rotary klub napsal host rodičům, že by chtěli, abychom jim s Jocelyn na příštím meetingu něco zahráli. Oba jsme totiž při představování zmínili, že hrajeme na nástroje. Ve čtvrtek mě tedy host rodiče hodili k Jocelyn domů, kde jsme museli něco vymyslet. Oba hrajeme na kytaru a i tady v Brazílii máme oba kytary v pokoji, takže nástroj byl vyřešen rychle. Já zpívat neplánoval, takže jsem výběr písně nechal na ní. Vybrala Imagine od Johna Lennona. Jsou tam jen jednoduché akordy, takže nám to moc času nezabralo a mohli jsme více času vyprávět.

Gabriel pořádal v pátek večer rozlučkovou oslavu, protože 18.8. letí do Mexika. Všichni už prý měli dost rozjetých oslav, takže se hodně povídalo… to by tak nevadilo, jenomže ani jeden z nich neuměl anglicky… a to nás dohromady bylo 15. Byla to tím pádem asi nejnudnější oslava, na které jsem kdy byl.

V sobotu jsem poprvé ochutnal açaí, což je nápoj z plodů palmy, co roste v Amazonii. Bylo tam více příchutí a několik dalších dobrůtek, co se k tomu dalo přidat. Nechtěl jsem to tam nechat, tak jsem nabral vše, co se do kelímku vešlo. Trochu na mě Brazilci koukali…asi je to taková pochutina, že by se to ani vylepšovat nemělo, ale mně to chutnalo. Večer jsme byli v restauraci, kde se host rodiče zapovídali se známými. Sice neuměli anglicky, ale pán byl vášnivý cyklista, tak jsme si aspoň ukázali obrázky a byli jsme oba spokojení.

Host rodiče se znají i s majitelem restaurace, což je zase nějaký slavný plavec. Přišlo mi, že obcházel všechny stoly, podával si ruce a vždy prohodil pár slov… to se v Čechách fakt neděje. Jako dezert jsem poprvé ochutnal sladkou pizzu. Moc jsem si nemohl vybírat, protože jediná bez čokolády byla banánová se skořicí. Chutnala překvapivě dobře, ale slaná pizza je přeci jen lepší.