V dubnu jsem zažila nejsilnější zážitek celého mého výměnného pobytu – expedici do Amazonie, největšího deštného pralesa na světě. Na tomhle výletě jsem toho zažila tolik! Byla jsem ubytovaná na lodi, která plula po největším přítoku řeky Amazonky – Rio Negro. Rybařila jsem piraňe, pohladila si růžového delfína, navštívila osadu Indiánů, viděla krokodýly i lenochody i amazonské opičky. Pomohla jsem starat se o sladkovodní želvy a zasadila strom. Udělala jsem si vzpomínky na celý život!
Obrovský highlight výměnných pobytů s Rotary jsou výlety s Belo. Jezdí na cesty s výměnnými studenty po celém světě, tady v Brazílii nabízí hned pět velkých cest. Pokud na to máte finance, můžete jet klidně na všech pět. Někteří studenti si na cesty vydělávají celý rok předem, já sice nebyla jeden z nich, ale díky mým rodičům jsem měla tu možnost jet právě na Amazon expedition. Tato cesta mě od začátku lákala nejvíc ze všech. Co se mi na takovém výletě hrozně moc líbí, je to, že nejde o povrchní turistický zájezd. Má hlubší význam, jste opravdu uprostřed divoké přírody, daleko od signálu a účastníte se místních sociálních i ekologických projektů.
Dne 11.4. jsem letěla ze São Paula do hlavního města státu Amazonia – Manaus. Vždycky, když tu letím letadlem, tak si uvědomím, jak obří Brazílie je. Letěli jsme přes tři hodiny do jiného časového pásma, ale stále v rámci jedné země.
Hned po vystoupení z letadla jsme pocítili, jak na nás „spadl“ těžký, vlhký a teplý vzduch. Na letišti jsme se potkali s inboundy z celého světa, ze všech distriktů Brazílie. Začali jsme se seznamovat dokonce i se dvěma argentinskými inboundy, k mému velkému překvapení, jeden z nich byl Tobiáš z mého pražského Rotary klubu. Bylo skvělé ho vidět! Na mém výletě bylo hodně výměnných studentů z Německa, jedna z nich je z Drážďan a její maminka je Češka, takže jsem měla rovnou dva české parťáky. Stejně jsme na sebe ale často mluvili anglicky a vzájemně si všímali chyb v naší málo používané češtině.
Po obědě na letišti nás už tým Belo vzal na loď. Po cestě člunem na naše hlavní lodě jsme se všichni už zvědavě rozhlíželi. Řeka je velice široká a opravdu úplně černá – to ale nebylo to, co nás nejvíc zaujalo. Na řece to žije! Viděli jsme spoustu lodí, ale to, co nás nejvíc překvapilo, byly domy a dokonce i benzínky pro lodě uprostřed řeky. V těchto domech tradiční Brazilci opravdu bydlí. V průběhu týdne se podíváme do jejich vesnice a lépe poznáme jejich každodenní život. Těmto lidem se říká Cablocos. Jsou smíšeného původu Indiánů a Brazilců s evropskými kořeny.
Loď, na které jsme byli ubytováni, byla opravdu krásná a pohodlná. No, vlastně lodí bylo pro naši výpravu celkem tři. Na dvou se spalo – krásné dřevěné dvoupatrové lodě. Spali jsme na horním patře v hamakách, které jsme si vždycky večer museli sami natáhnout. Přes den byly hamaky schované v podpalubí a my měli nahoře prostor k pohybu. Na třetí lodi jsme jen jedli. Vždycky v čase snídaně, oběda a večeře přijela k té naší „restaurant boat“, posádka obě lodě přivázala k sobě a my mohli přeskočit a najíst se na „restaurant boat“.
První den naší výpravy jsme vyrazili poblíž města Presidente Figueiro podívat se na vodopády. Byl to náš první kontakt s pralesem: extrémně vlhký vzduch, taková oranžová jílovitá země a všude okolo neprostupný les plný vysokých stromů s liánami. Po cestě k jeskyním začalo pršet – byl to nejsilnější déšť, jaký jsem kdy zažila, prý první v sezóně. Naštěstí jsme se mohli na chvíli schovat v jeskyních a obdivovat vodopády. V jeskyních žilo spousta netopýrů a pavouků o velikosti dlaně.
Druhý den jsme se vydali do Manausu. Bylo vidět, že město je poměrně chudé, i v centru byly opuštěné domy a hodně odpadků. Zavítali jsme do divadla v evropském stylu, které postavili kolonizátoři, a potom na tradiční tržnici. Prodávali tam spoustu zajímavostí, které jinde ve světě nenajdete – náramky ze semínek acaí, sušené piraně, sladkosti z Cupuaçu a hodně ryb. Ještě ten den jsme s naší lodí popojeli k začátku řeky Amazonka, k takzvanému „setkání vod“. Vody řeky Rio Negro a řeky Solimões mají každá jinou rychlost, teplotu a chemické složení, takže když se potkají, jejich vody se nesmíchají, ale tečou jedna podél druhé. Je neuvěřitelné to vidět z lodě: na jedné straně máte černočernou vodu a na druhé světle hnědou. Řeky podél sebe tečou 6 km, než se voda konečně promísí a stává se z nich Amazonka.
První setkání s obyvateli Amazonie byla návštěva indiánské osady. Navštívili jsme kmen Dessana, pocházejí z hloubi pralesa, asi 900 km od Manausu, skupina se ale přestěhovala blíže k Manausu do rezervace Tupé v naději získání lepších životních podmínek. Dnes stále žijí v souladu s přírodou v jejich tradičních dřevěných chýších, ale také v hojném kontaktu s civilizací a moderním světem. Ukazovali nám jejich rituální tance, při tanci hráli na jejich ručně vyrobené nástroje a zpívali. Byli zdobeni šperky z různých semínek, rostlin a živočichů. Obličeje měli pomalované barvou ze semen. Byl to zajímavý zážitek, ale bylo na tom hodně vidět, že je to spíše představení pro turisty než jejich autentický život. Moje oblíbená část byla, když jsme dostali k ochutnávání jejich jídla: převážně ovoce, co tam pěstují, ale také pražené mravence a červy, kteří se jedí za živa. Ochutnala jsem taky brazilský para ořech přímo ze stromu, byl velice šťavnatý, ne jako ty suché ořechy, co kupujeme v obchodě.
To je zatím všechno! V pokračování budu mluvit o dalších zážitcích se zvířátky a s místními obyvateli. Zatím si můžete prohlédnout bohatou galerii.
Další články od Jasmíny
První inbound v distriktu 4571
Moje rodina tu bydlí v domě v condomíniu, což je taková chráněná čtvrť. Je to...
Nejtěžší období výměnných studentů?
Všichni říkají, že období Vánoc je pro výměnné studenty nejtěžší. Já byla celý prosinec tak...
Letní prázdniny v prosinci
Už delší dobu jsem nepřidala žádný článek, protože mám letní prázdniny a jsem naprosto přehlcená...
Dobrodružství Amazonie I.
V dubnu jsem zažila nejsilnější zážitek celého mého výměnného pobytu - expedici do Amazonie, největšího deštného...
