Přišel den D. 11. 8. 2024 v 10:40 mi z Letiště Václava Havla v Praze odlétalo letadlo na Taiwan a tak jsem musela vstávat docela brzo ráno. Odbavování kufrů proběhlo velmi rychle a hladce, tak nám ještě zbyl čas na moje poslední jídlo v Česku. Ve Starbucks jsem si objednala největší čokoládovou bombu, kterou nabízeli, a pomalu mi začalo docházet, že za pár minut opustím nejen tuhle kavárnu, ale taky toto letiště, zemi, svoji rodinu, kamarády a všechno, na co jsem byla doposud zvyklá a brala to jako samozřejmost.
Byla jsem odhodlaná nebrečet, ale věřte mi, že na tenhle moment vás nikdo nepřipraví. Poslední obejmutí s maminkou předtím, co ji rok neuvidíte, je zkrátka těžké.
Poslední zamávání přes sklo a bylo to tady.
Od té chvíle už bylo vše v mých rukách a já jsem i se slzami v očích musela najít správný gate, projít přes security check a nastoupit včas do letadla.
Naštěstí se mi vše podařilo! Našla jsem svoje sedadlo a hned jsem na obrazovce začala hledat film, na který se podívám. U jednoho filmu to tedy neskončilo, protože let trval 13 hodin a tak mi ani maraton Pána prstenů nestačil.
A pokud někdy poletíte s China Airlines, opravdu si s sebou nemusíte brát žádné jídlo, protože toho do vás během letu nacpou tolik, že nebudete chtít jíst ještě další týden. Celou dobu se o mě pečlivě starali a cesta mi tak docela utekla.
„Mommy, we’re here!“ 🇹🇼
A opravdu. Holčička za mnou mě touto větou probudila a já uviděla svoji vysněnou host zemi. Na Taiwanu je o 6 hodin více než v Česku, takže jsem přiletěla kolem půl šesté ráno za krásného východu slunce. Prošla jsem přes další kontrolu, ukázala vízum a pak už jsem pouze čekala na své kufry.
Nakonec jsem si to už vesele štrádovala za mojí host rodinkou, která na mě už čekala s otevřenou náručí. Opravdu mile mě přivítali, obejmuli a tak začalo moje dobrodružství na Taiwanu.
Společně nás pak ještě čekala téměř čtyřhodinová cesta do Tainanu, kterou jsem prospala a ve zbytku času si povídala s host ségrou Sandy.
A o mém prvním dni se dočtete zase příště!
Love,
Eli (neboli 陳婕)