Cesta za oceán, co ti změní svět

Už to budou skoro dva roky, co jsem začala přemýšlet nad tím, že bych se účastnila výměnného pobytu. Byla jsem jen malou holkou, co se těšila, že pozná svět. Vůbec jsem si neuvědomovala, že mi to doopravdy můj svět změní tz. mé zázemí doma, to jak se dívám na věci, jak k věcem přistupuji apod. 

Celý rok jsem se připravovala a představovala si jaké to na výměně bude. Těšila jsem se až budu všem vyprávět neuvěřitelné historky, které jsem tam zažila. Na druhou stranu jsem se bála, že si nenajdu kamarády, že mě host rodina nebude mít ráda, že se nenaučím španělsky, že kulturní šok bude moc velký, celkově jsem se děsila toho, že to nezvládnu. 

Teď už je to více jak měsíc, co jsem zpátky a když se ohlížím zpátky za celým rokem, mám slzy v očích. Neříkám, že to byl nejlehčí rok mého života. Ale naučila jsem se plno věcí jak sama o sobě tak o světě celkově. Člověk má na výměně plno času nad tím přemýšlet nad různými věcmi a tím, že poznáme novou kulturu a nové lidi se i naše osobnost, priority a požadavky mění. 

S mojí host ségrou ze Švýcarska jsme se shodly, že každý výměnný student se stane mnohem víc citlivější a rozhodí nás úplně cokoliv. Kolikrát jsem brečela u filmů, protože mi to připomnělo domov, nebo se v rádiu ozvala písnička, kterou jsem vždy zpívaly s mými kamarády doma nebo jsem najednou ucítila vůni, která mi připomněla mamky vaření. Byly to jen maličkosti, ale přesně o to na výměně jde. Jsou to maličkosti, které tvoří ty největší rozdíly. Vždy jsem chodila po městě a fotila si hlouposti, protože mi to přišlo hrozně zajímavý nebo pokaždé, když jsem viděla něco z Česka, jako auto značky Škoda nebo obchod Baťa. 

Když jsem přiletěla do Cali, města kde jsem svou výměnu trávila, byla jsem tichá a vystrašená a hrozně nervózní. Moji host rodiče si ze mě kvůli tomu celý rok dělali srandu, neboť jsem se nemohla více lišit od Kolumbijců. Neuměla jsem skoro nic říct španělsky, ale tuto bariéru jsem rychle překonala díky mým úžasným host rodičům. Na poslední večeři s nimi jsme vzpomínali jaké to bylo a každému nám došlo, že jsme si do sebe vzali kus toho druhého. Moje host ségra ze Švýcarska je nejvíce trhlá a spontánní osoba jakou jsem kdy poznala, ale po tomto roce už jsme všichni z rodiny dělali podobné vtípky a byli také tak blázniví. Všichni jsme se začali zajímat o fotbal a o seriály jako naši host rodiče a dokázali se o tom bavit hodiny bez přestání. Slíbili jsme si, že až se znovu uvidíme pořád budeme takoví, jací jsme byli na konci tohoto roku a že na sebe nezapomeneme. 

Po příjezdu domů jsem si teprve uvědomila, jak moc mě tato cesta za oceán změnila. Občas je těžké být tím člověkem jakým jsem byla v Kolumbie, protože lidé doma očekávají, že budu stejná, ale časem se člověk naučí vyvážit tyto dvě osobnosti a využít nabyté zkušenosti a znalosti. 

 Hana Jerhotová