Minulý rok v červenci jsem přiletěl do Brazílie a hned jsem zažil první a ten největší šok za celou výměnu – moje rodina neuměla vůbec anglicky, s čímž jsem nepočítal. Celou dobu jsme si psali v angličtině, a tak mi nějak nedošlo, že vše kopírují jen z překladače.
Kromě problémů s komunikací byla rodina naprosto úžasná. Starali se o mě jako o vlastního syna. Myslím, že pro většinu je první rodina nejdůležitější a máme k ní asi nejblíže, protože jsme s ní prožili první chvíle v cizí zemi, které byly často ty nejtěžší. Zároveň jejich potomci jsou často v zahraničí, takže mají podobné pocity. Celkově jsem si sednul se všemi rodinami. Brazilci jsou všichni velice přátelští a pohostinní, a to platilo i v mých 3 rodinách.
Kde jsem bydlel?
Žil jsem ve městě Pindamonhangaba, které má 170 000 obyvatel, ale na Brazílii je to v podstatě vesnice. To se projevilo právě i na znalostech angličtiny, kterou místní vlastně vůbec nepotřebují. Díky tomu jsem na druhou stranu neměl na výběr, a od začátku jsem se pokoušel domluvit portugalsky i s pár slovíčky, které jsem uměl. Celkově tedy město nebylo nějak zajímavé, ale lokace byla senzační. Pinda je ve státě São Paulo, asi 2 hodiny od města São Paulo a kolem 5 hodin od Ria de Janeira. V okolí jsou horská města a na pobřeží jsou to také pouze 2 hodiny autem.
Moje rozlučka
2. distriktní Rotary meeting na ostrově
Cristo Redentor
Škola
Co se týče školy, tak tam jsem musel chodit, ale tím moje povinnosti končily. Neměl jsem materiály a učitelé po mně nevyžadovali úkoly, testy, a dokonce ani pozornost. Z počátku jsem tedy chodil alespoň na všechny hodiny angličtiny, což mi velmi pomohlo s učením portugalštiny. Kvůli jejich nízké úrovni jazyka učitel musel všechno překládat, takže to bylo pro mě naprosto optimální. Díky tomu jsem poznal i všechny třídy vyššího stupně a udělal jsem si tak pár dalších kamarádů. Kromě angličtiny jsem dával pozor i na matematice, protože číslům jsem rozuměl, i když jsem nerozuměl výkladu a učitel se se mnou od začátku snažil bavit. Na zbytku hodin jsem měl volno, což zní mnohem lépe, než jaká je realita. Když musíte každé ráno na 7. chodit do školy, abyste koukali na filmy, tak vás prvotní nadšení po pár prvních dnech přejde.
Pantanal
Brazílie má velkou výhodu ve své velikosti. Cestovní agentura BeloBrasil spolupracující s Rotary organizuje 4 velké výlety do různých částí Brazílie. Na každém výletu jste společně s 50 dalšími výměnnými studenty a k tomu poznáváte neskutečnou diverzitu Brazílie. Tyto výlety tak rozhodně byly nejlepší částí mé výměny. První výlet byl v listopadu, kdy jsem se podíval do Pantanalu a Bonita na 10 dní. Po prvních měsících, kdy ještě nikdo neměli moc kamarádů, jsme byli všichni natěšení, že budeme v partě vrstevníků z celého světa. Kamarádství s výměnnými studenty se navazuje mnohem snáz, protože všichni máme velmi podobné pocity.
Nicméně v Pantanalu zrovna vypuknul požár a museli jsme být předčasně přesunuti do Bonita, kde na nás čekaly hlavně vodní aktivity. Viděl jsem mnoho zvířat, které jsem do té doby viděl jen v ZOO. V lednu mě čekal měsíční výlet na severovýchod. Vyjeli jsme autobusem jako vždy ze São Paula a první zastávkou bylo hlavní město Brazílie, Brasília. Poté jsme pokračovali na východní pobřeží, kde jsme dny trávili hlavně na plážích. Výlet byl také úžasný, ale tolik hodin, co jsme strávili v autobuse už nestrávím snad ani do konce života.
S výměnnými studenty na letišti v Manaus
S mojí třídou ve školní tělocvičně
South trip
V březnu mě čekal 3. výlet – South trip, který trval 2 týdny. Viděli jsme novodobý div světa, největší systém vodopádů, vodopády Iguaçu. Jelikož jsme se nacházeli na trojmezí, překročil jsem i hranici s Paraguayí a Argentinou.
Pokračovali jsme navštěvováním měst na jihu, které připomínají evropská města. Dokonce jsem po dlouhé době pocítil i zimu, protože v rámci aktivit jsme byli ve Snowlandu, kde je umělý sníh a možnost zimních aktivit včetně lyžování. Tento výlet jsem si užil nejvíce, protože všech 50 lidí na výletu bylo hrozně fajn, takže jsme byli jedna velká parta.
Amazonie
Na poslední výlet v Amazonii jsem se vydal v dubnu. Po příletu do Manausu a 2 dnech tam, jsme se přesunuli na lodě, na kterých nás čekala týdenní plavba po Rio Negro. Byli jsme rozdělení do třech lodí a celou dobu jsme neměli signál. Všichni jsme si tedy povídali, hráli různé hry, tančili, zpívali a užívali každého momentu. Spali jsme na lodi v hamakách a poslední noc přímo v pralese. Tentokrát jsem viděl i živočichy, které jsem neviděl ani v ZOO. Potápěl jsem se s růžovými delfíny, lovil piraně, šáhnul si na kajmana, viděl lenochoda a mnoho dalšího.
Kromě oficiálních výletů s Rotary a cestovkou jsem se samozřejmě scházel i s ostatními výměnnými studenty. Navštěvování se postupně stupňovalo. V první půlce roku jsme se navštívili možná 2x, ale ke konci jsme se viděli a přespávali u sebe již každý týden. Jelikož můj distrikt zahrnoval i město Rio de Janeiro, mohl jsem tam jezdit bez většího papírování. Celkově jsem tam strávil měsíc a mimo jiné jsem tam byl i v průběhu karnevalu.
Na rok v Brazílii budu tedy vzpomínat rozhodně pozitivně. Získal jsem další 3 rodiny, kamarády po celém světě, naučil jsem se nový jazyk, osamostatnil jsem se a mám nespočet krásných vzpomínek. Po návratu do Česka jsem zjistil, že se opravdu nic nezměnilo, a zatímco ostatní žili naprosto stejný rok jako ty předešlé, já byl rok v Brazílii a zažil jsem to, o čem někteří pouze sní.
Jiří Moravík, RC Praha Staré Město → Brazílie D 4571, Outbound 2023/24
