10.8. večer mě moji nejmilovanější rodiče odvezli na letiště do Vídně, kde jsem je po ultra velkém trápení a brečení, opustila a vydala se směrem k letadlu. Loučení se všema je na celé výměně asi nejhorší a nejtěžší, teda zatím to tak vnímám. Do letadla jsem spolu se slzavým údolím, které se mi ještě stále valilo po tvářích, v pořádku nastoupila, usadila se a následoval nekonečný 10 hodinový let. Snažila jsem se ho prospat jelikož z Vídně jsem odlétala 11.8. o půl 1 ráno a taky proto, abych nebyla tak moc zmatená z časového posunu.. Několikrát jsem zaspala, ale vždy maximálně na hodinku, neustále jsem se budila, protože v letadle bylo málo prostoru a nic moc pohodlí, přestože se opravdu snažili nám, cestujícím, ho vytvořit díky polštářkům, dekám a milému servisu.
Po příletu jsem se ocitla na letišti v Bangkoku, vystála jsem si dlooouhatánckou řadu, na jejímž konci mi byly sejmuty otisky prstů, odevzdala jsem papír, který potvrzoval, že jsem tu legálně a vydala jsem se hledat svůj kufr. Na letišti ve Vídni mi byl dán lísteček na kterém stálo, že moje zavazadlo bude v Bangkoku na pásu číslo 10, tak jsem si našla pás 10 a čekala… a čekala a kufr nikde. Haha, přišla trochu panika, začala jsem se rozlížet a hledat někoho, kdo by mi mohl poradit.
Zeptala jsem se pána, kterého jsem odhadla na pracovníka letiště, jenže ten mi nerozuměl a jen něco žblekotal thajsky, čemuž jsem zase nerozuměla já, tak jsme se na sebe chvíli jen dívali, já mu s trochu vyděšeným úsměvem poděkovala a rozhodla se kufr najít sama. A nakonec našla! Na páse číslo 9 červeně svítilo, že se na něm nachází už jen poslední zavazadlo z letu z Vídně, tak jsem zajásala a odhodlaně si pro něj šla. Jenže kufr nebyl ani tam.. Ale naštěstí jsem si u pásů, které jsem míjela cestou k tomu svému všimla, že u nich stojí velice akční pánové a když tam zbude poslední zavazadlo z nějakého letu, tak ho vyndají a postaví k němu. Jooo, našel se! Opravdu mi ho nějaký akční chlapík vyndal a čekal tam, než si ho vyzvednu.
Tak hurá za Rotariány a host rodinou.. Byla jsem s nimi domluvená, že když vstoupím už se svým zavazadlem do haly, dám se DOPRAVA a tam je uvidím. Tak jsem vystoupila a šla DOLEVA
. Kdo mě nezná, řekne si, že jsem asi trošku mimoň a kdo mě zná, tak to ví
. Takhle, já prostě nepoznám strany a většinou jdu obráceným směrem, než mám:-)). Ale dobrě to dopadlo, setkali jsme se, vyfotili se a jeli se najíst.
Jsou tu na mě všichni moc milí, snaží se mi přiblížit thajskou kulturu a život, komunikujeme zatím v angličtině, některým lidem rozumim hůř, kvůli jejich přízvuků, ale většinou je to v pohodě a vždycky se nějak domluvíme. Bydlím u rodiny, kde mám 2 host sestry a 1 host bratra, který ale zanedlouho odjíždí na svoji roční výměnu do Belgie.
Tak takhle začalo mé thajské dobrodružství… jsem zvědavá, co dalšího, hezkého mě tu čeká. Jestli i ty, tak to tady sleduj, zase se brzo ozvu.
Posílám první pozdrav z Thajska, měj se krásně. Ahoj, Denisa <3.
Další články od Denisy
