10.8. večer mě moji nejmilovanější rodiče odvezli na letiště do Vídně, kde jsem je po ultra velkém trápení a brečení, opustila a vydala se směrem k letadlu. Loučení se všema je na celé výměně asi nejhorší a nejtěžší, teda zatím to tak vnímám. Do letadla jsem spolu se slzavým údolím, které se mi ještě stále valilo po tvářích, v pořádku nastoupila, usadila se a následoval nekonečný 10 hodinový let. Snažila jsem se ho prospat jelikož z Vídně jsem odlétala 11.8. o půl 1 ráno a taky proto, abych nebyla tak moc zmatená z časového posunu.. Několikrát jsem zaspala, ale vždy maximálně na hodinku, neustále jsem se budila, protože v letadle bylo málo prostoru a nic moc pohodlí, přestože se opravdu snažili nám, cestujícím, ho vytvořit díky polštářkům, dekám a milému servisu.

Po příletu jsem se ocitla na letišti v Bangkoku, vystála jsem si dlooouhatánckou řadu, na jejímž konci mi byly sejmuty otisky prstů, odevzdala jsem papír, který potvrzoval, že jsem tu legálně a vydala jsem se hledat svůj kufr. Na letišti ve Vídni mi byl dán lísteček na kterém stálo, že moje zavazadlo bude v Bangkoku na pásu číslo 10, tak jsem si našla pás 10 a čekala… a čekala a kufr nikde. Haha, přišla trochu panika, začala jsem se rozlížet a hledat někoho, kdo by mi mohl poradit.

Zeptala jsem se pána, kterého jsem odhadla na pracovníka letiště, jenže ten mi nerozuměl a jen něco žblekotal thajsky, čemuž jsem zase nerozuměla já, tak jsme se na sebe chvíli jen dívali, já mu s trochu vyděšeným úsměvem poděkovala a rozhodla se kufr najít sama. A nakonec našla! Na páse číslo 9 červeně svítilo, že se na něm nachází už jen poslední zavazadlo z letu z Vídně, tak jsem zajásala a odhodlaně si pro něj šla. Jenže kufr nebyl ani tam.. Ale naštěstí jsem si u pásů, které jsem míjela cestou k tomu svému všimla, že u nich stojí velice akční pánové a když tam zbude poslední zavazadlo z nějakého letu, tak ho vyndají a postaví k němu. Jooo, našel se! Opravdu mi ho nějaký akční chlapík vyndal a čekal tam, než si ho vyzvednu.

Tak hurá za Rotariány a host rodinou.. Byla jsem s nimi domluvená, že když vstoupím už se svým zavazadlem do haly, dám se DOPRAVA a tam je uvidím. Tak jsem vystoupila a šla DOLEVA🤦🏼‍♀️. Kdo mě nezná, řekne si, že jsem asi trošku mimoň a kdo mě zná, tak to ví😀. Takhle, já prostě nepoznám strany a většinou jdu obráceným směrem, než mám:-)). Ale dobrě to dopadlo, setkali jsme se, vyfotili se a jeli se najíst.

Jsou tu na mě všichni moc milí, snaží se mi přiblížit thajskou kulturu a život, komunikujeme zatím v angličtině, některým lidem rozumim hůř, kvůli jejich přízvuků, ale většinou je to v pohodě a vždycky se nějak domluvíme. Bydlím u rodiny, kde mám 2 host sestry a 1 host bratra, který ale zanedlouho odjíždí na svoji roční výměnu do Belgie.

Tak takhle začalo mé thajské dobrodružství… jsem zvědavá, co dalšího, hezkého mě tu čeká. Jestli i ty, tak to tady sleduj, zase se brzo ozvu.

Posílám první pozdrav z Thajska, měj se krásně. Ahoj, Denisa <3. 

Další články od Denisy

Studium v zahraničí

Studium v zahraničí

pro středoškoláky

 

Chceš prožít nezapomenutelný školní rok 2020/21 v USA, Kanadě, Brazílii, Mexiku, Argentině, Kolumbii, Japonsku, Thajsku, Koreji, Austrálii, nebo na Taiwanu? Nebo v nějaké úplně jiné zemi? Zaregistruj se do našeho seznamu předběžných zájemců! 

Pro úspěšnou registraci do našeho seznamu potvrď prosím Tvoji emailovou adresu kliknutím na odkaz v emailu, který jsme Ti poslali. Děkujeme!

Pin It on Pinterest

Share This

Sdílejte tento příspěvek se svými přáteli!