Když jsem odlétala do Brazílie, hrozně jsem se těšila, ale měla jsem i strach. Co když nebudu dobře vycházet se svou hostitelskou rodinou? Co když si kvůli jazykové bariéře nenajdu kamarády? Ale i přes tyto obavy jsem se nevzdala a nakonec je to lepší, než jsem si vůbec mohla přát. Rychle jsem zjistila, že všechno tady funguje trochu jinak. Lidé jsou přátelští a otevření, ale také hodně spontánní. Naučila jsem se brát věci s větším klidem, i když to pro mě ze začátku nebylo jednoduché. A i když ještě nerozumím všemu portugalsky, užívám si každodenní drobnosti – konverzace s kamarády, výborné jídlo, pláž nebo hudbu, která zní doslova odevšad.
Brazílie má krásnou, pestrou kulturu, nádhernou přírodu a nejšťastnější lidi na světě. Opravdu každý den vidím, jak si tu všichni navzájem pomáhají, mají se rádi a užívají si života. Našla jsem si pár lidí, s nimiž si opravdu rozumím: inboundy z mého města, spolužáky i hostitelskou rodinu, která se ke mně chová jako bych tam patřila odjakživa. Díky nim se cítím o něco víc doma. Občas mě sice přepadne stesk po Česku – po známých tvářích, po chlebu s máslem nebo po tichu, ale už to není tak silné jako na začátku. Jsem tu teprve tři měsíce, ale už teď vím, že toto rozhodnutí mě naučí víc, než jsem čekala. Za tuto příležitost budu navždy vděčná.
Emma KOFROŇOVÁ, /RC Písek/ – D4500, Brazílie






