Je květen, já si odškrtávám 9 krásných měsíců v Kanadě a nemůžu uvěřit tomu, že mi zbávají už jen poslední 2. Během dubna jsem se znovu přestěhovala, tentokrát do mé čtvrté a poslední host rodiny. Jela jsem na pár výletů a užívala si krásného počasí. Sešla jsem se s ostatními Rotary studenty, strávili jsme pár dní spolu a navštívili jsme Victorii a Vancouver. Byla jsem na distriktní konferenci a byla to nečekaně zábava. Vystupovala jsem na podiu a na pár minut se cítila jako very important person. Moc dlouho to ale netrvalo. Jela jsem poprvé do USA a hned po první hodině mi začali chybět zdvořilí Kanaďani a jejich „sorry“. Ale bylo to tam krásný, měli jsme grilovačku a já si dala šlofíka na sluníčku. Stala jsem se velmi zaneprázdněným člověkem a každý den jsem měla co dělat.
Když jsme byli na té konferenci, každý jsme měl za úkol říct pár vět o tom, co bylo naším nejlepším zážitkem běhěm pobytu v Kanadě. Tahle otázka je noční můrou pro všechny výměnný studenty, protože celej rok je tak nacpanej akcema a skvělejma věcma, že člověk fakt neví, co by vybral. Tak jsem nad tím nějakou dobu přemýšlela, a pak mi došlo, že vlastně vůbec není mým nejlepším zážitkem nějakej výlet, což jsem si původně myslela. Co mě za ten rok nejvíc bavilo a co mi dalo naprosto nejvíc zkušeností do života bylo potkávání nových lidí, komunikování s nimi a získávání nových kontaktů. Protože najednou jsem s lidmi mluvila o věcech, které mě zajímaly, ale nikdo o nich se mnou nemluvil. Najednou jsem mluvila s lidmi, kteří znali další lidi, a ti lidé mi pomohli dostat se tam, kam jsem chtěla. Protože když máte kontakty, můžete mít úplně cokoliv. Potkávání lidí a mluvení s nimi mi oteřelo bránu do světa a já si najednou přijdu jako v centru všeho dění. A vím, že až se jednou vrátím, budu schopná poslat email třeba člověku, co se zná se Stevem Forbesem i Billem Clintonem, a on se se mnou mile rád na pár minut sejde, abychom si popovídali o tom, jak jsme se za poslední dva roky měli. Jeden člověk mi jednou řekl, že mít kontakty a udržovat je je nejcennější rada, kterou mi může dát. A já v průběhu mého roku pochopila, že měl pravdu.
Na poslední 2 měsíce mám naplánovanou spoustu věcí. Na co se ale všichni těšíme nejvíc je BC Tour, aneb šestnáctidenní výlet po Britské Kolumbii s ostatními Rotary studenty. Odjíždíme 22.června a vracíme se 8.července. Po návratu budu mít už jen 6 dnů na rozloučení a balení a 14. jedu na letiště! Šílený, absolutně nechápu, jak to tak rychle celý uteklo. Domů se těším a zároveň netěším. Nedokážu si představit, že najednou přijedu domů, sednu si na postel, budu vedle sebe mít v kufru sbalenej celej jeden rok a pak co? Bude to strašně zvláštní a těžký. Už teď mám naplánováno několik výletů, budu se muset zabavit každý, abych to nějak přežila, hah. Nechce se mi odsud odjíždět, mám tady kamarády a normální život, kterej mě baví a kterej považuju za překrásnej. Mám tady spoustu vzpomínek a prožila jsem (a ještě prožiju!) nespočet skvělých momentů. Bude mi to všechno hrozně moc chybět, ale já se brzo vrátím. No a těším se domů! Těším se na všechno a na všechny, na rodinu a kamarády, na domov a jídlo. Těším se na odlet i na přílet, protože budu obklopená emocema. Těším se na letiště, protože tam bude spousta vzpomínek. Těším se na rodinu a na kamarády, kteří tam na mě budou čekat (mimochodem, moje máti prý nadělá řízky, aby tam nikdo nestál o hladu :D). Jsem teď zkrátka na rozcestí, kdy se na odjezd těším i netěším.
Další články od Evelíny
