Odlet jsme naplánovali na 26.7.2023 (Praha -> Amsterdam -> São Paulo). Měl jsem tedy sice jen měsíc prázdnin, ale užil jsem si je asi nejvíc ze všech. Předposlední večer jsem jsem furt neměl sbaleno, protože jsem stále neměl kufr. Poslední večer jsem tím pádem balil do noci…
Ráno jsem se na letišti rozloučil s rodiči a pak už to bylo na mně. Snad poprvé jsem prošel rentgenem bez pípání.
První let do Amsterdamu byl jen hoďku a půl a seděl jsem u okénka, takže to uteklo rychle. V Amsterdamu proběhlo také vše hladce, jen mi zkontrolovali pas. No a teď sedím v letadle, které letí 12 hodin. Je to dost dlouhé a zatím jsem moc nespal, protože letíme přes den a mám sedadlo do uličky, tak není kde si opřít hlavu. Naštěstí to jistí filmy. Napravo ode mě sedí 2 Brazilci (1 z nich je tedy z Rakouska, ale v Brazílii žije už přes 30 let). Hned si chtěli povídat, takže pěkně přivítání takhle na začátek. Jeden tvrdil, že jsem dokonce první Čech, se kterým kdy mluvil. Oba mluví plynně anglicky, ale mezi sebou mluví portugalsky.
Kolem 20. hodiny brazilského času jsme dosedli. Už před dosednutím mi host rodiče poslali fotku, jak na mě čekají. Vyzvedl jsem kufry a šel jsem se přivítat. V rodině Muassab je Mauricius (host táta, šéf malířské firmy), Katia (host mamka, učitelka portugalštiny) a João (host brácha, pojede na rok do Mexika). Vyfotili jsme se a po chvíli jsem zjistil, že nikdo z nich neumí absolutně anglicky… takže to bude sranda.
Moje první jídlo bylo v Burger Kingu (u nás je lepší). Trochu jsme si u toho povídali přes překladač – oni portugalsky a já anglicky (i když by to vyšlo skoro na stejno i kdybych mluvil česky). Je tu zima, to znamená teplo jako u nás v létě. Překvapilo mě, že i vlhkost je tu velmi podobná. Šli k autu a po 2 hodinách jsme dojeli do města Pindamonhangaba. Už jsem neměl na nic sílu a šel jsem spát.