Náš příběh začíná v sobotu odpoledne, kdy jsme se vrátili z nekonečného výletu na kolech, po kterém jsme byli všichni bez výjimek vyčerpaní. Nečekala nás ale neděle plná odpočinku a nabírání sil na další školní týden, měli jsme totiž naplánovanou výpravu s naším lokálním chrámem do chrámu v jiném městě.
Vzbudili jsme se v pět ráno, obyčejně jako každý školní den, a měli jsme půl hodinu na to se připravit. Zní to jako docela lehký úkol, ale po spánku bez polštáře a peřiny, které nám host táta od Marcuse (Německo), u kterého jsme tu noc spali, zapomněl dát, bylo těžké i vstát z postele.
Cestu autem k našemu chrámu jsme celou prospali, ale to po dvou měsících strávených na Taiwanu už není ani takovou novinkou. Dostali jsme společná trička, kšiltovky a ručníky, dokonce snídani, když už byl čas vyrazit.
Celý průvod začal ceremonií a odnesením přenosných oltářů do auta. Velice rychle jsme zjistili, že při takovýchto výpravách pořádají různé ohňostroje a pyrotechniku, a to způsobem, který není moc bezpečný. Z pohledu Evropana, kde jsou povolené ohňostroje jen dva dny v roce, spíš čistě nebezpečné. Lidé drželi krabičky normálně v ruce a kolikrát ji ani neměli nataženou přímo nad sebe. Nemluvě o tom, že některé ohňostroje vybuchovaly na zemi.
Vše bylo nekonečně dlouhé a po celou dobu panovalo až nesnesitelné horko, ale naštěstí jsme měli možnost se tu a tam svést provizorním autobusem v podobě plastových židliček na nákladním autě.
Hlavní rituál začal až v podvečer, když jsme konečně dorazili do městečka, kde se druhý chrám nacházel. Asi kilometr jsme nesli všechny vlajky a hrála tradiční čínská hudba pospolu s velice hlasitými bubny, a to ani nezmiňuji čtyři obrovské masky bohů obou chrámů, kteří se při ceremonii ‘spřátelili‘.
Poté jsme chvíli poseděli v chrámu a dostali pozlacenou minci plus další jídlo a pití. Cestou zpět jsme už jeli autobusem všichni, protože se začínalo stmívat. Zastavili jsme jednou na večeři, a nakonec zažili vystoupení striptérek v našem chrámu.
Musím říct, že to byl velice zvláštní a vyčerpávající den, ale určitě to stálo za to!
