Dámy a pánové, dlouho jsme se tu neviděli. Dneska vám chci říct o mém prvním Rotary výletu a to konkrétně do Patagonie. Naše skupina se skládala ze tří holek z Německa, chilské rotariánky a jedné Češky – mě. Společně jsme o půlnoci vyjely z autobusového nádraží v Los Ángeles nočním autobusem do Puerta Montt. Cesta trvala osm hodin a nic moc příjemného to nebylo. S holkama jsme naspaly každá asi tři hodiny.
Do Puerta Montt jsme přijely okolo osmé ráno a už na nás čekalo auto s průvodcem. Samozřejmě všechno ve španělštině. Byl docela zábavný, ale tím, že jsme byly celé rozlámané a unavené, tak jsme to moc nedocenily haha. Každopádně nás provedl celým Puertem Montt a Puertem Varas. Puerto Varas se nám moc líbilo. Klidné čisté městečko s výhledem na volkána. A ano volkána byly kolem celého města, což bylo dost neuvěřitelné. Odpoledne. po moc dobrém obědě ale ne tak dobrém dezertu, jsme se vydaly na letiště. Byly jsme hrozně natěšené, protože nás čekala pravá Patagonie.
Po dvou hodinách letu jsme dorazily do Puerto Natales. A jakože haló? Poprvé jsem tu viděla turisty. Bylo strašně zvláštní slyšet i jiný jazyk než španělštinu. Nejvíce turistů bylo z Německa. V podstatě Puerto Natales bylo plné jenom turistů, dokonce někde byly i anglické překlady věcí. Město bylo v klidu, ale opravdu to nebylo typické chilské město, což je škoda, protože by bylo fajn turistům ukázat, jak to doopravdy je. Chilská města jsou velmi rozdílná od těch evropských, ale mají svojí energii a krásu.
Čekal nás první výlet a to teda panoramatická jízda pohořím Torres del Paine. Strašně foukalo, že mi to odneslo brýle a byla jsem pořádně vděčná, že mě máma donutila si vzít péřovou bundu. Patagonie je nádherná, nikdy jsem neviděla nic podobného. Všude byly křoviny různých tvarů v různých polohách. Myslela jsem si, že tu nebudou žít žádná zvířata, ale jenom za naší cestu jsme potkaly kondory, krávy, koně, spoustu lam a dokonce i pštrosy. Doufaly jsem, že uvidíme pumu, ale štěstí nám nepřálo.
Náš průvodce nás vzal autem po nádherných výhledech. Viděly jsme Torres del Paine v celé jeho kráse, vodopády a dokonce i ledovce, nebo obrovskou jeskyni. Bylo to neuvěřitelné. Jediná věc co nás mrzela bylo, že jsme nešly na nejznámější túru z celého Torres del Paine, kam se dostanete jenom pěšky za asi čtyři hodiny. S holkama jsme si říkaly jak je neuvěřitelné, že tu vůbec jsme. Jako kdo z Evropy byl v Patagonii? Do hotelu jsme se vracely šťastné a strašně unavené.
Další den nás čekala celodenní jízda lodí k obrovskému ledovci. Já nesnáším zatáčky, vlny a tak a dělá se mi z toho hrozně špatně, takže jsem si dala prášek proti tomu. No ten mě úplně zdrogoval, takže jsem první polovinu výletu spala na stole, ale aspoň mi nebylo blbě. Po dvou hodinkách na lodi jsme dorazily s holkama na břeh a vystoupaly k obrovskému ledovci. Bylo to zase neuvěřitelné. Spekulovaly jsme o tom, jak dlouho potrvá, než roztaje.
Další den, náš poslední cestovatelský, jsme jely zpět do Punta Arenas, kde už jsme byly. Šly jsme na procházku městem a také jsme vyšlapaly kopec, kde byl výhled na celé Punta Arenas. Byly jsme smutné, že jsme nejely na tučňáky a na pravé Torres del Paine, ale zároveň jsme byly vděčné, že jsme se do Patagonie mohly podívat.
Další den se jelo domů.
Dámskou jízdu jsem si s holkama hrozně užila a těším se, až se potkáme o prázdninách. Zatím se mějte a těšte se na blog z Atacamy, tam se vidíme příště.
Další články od Viktorie
PATAGONIE
Dámy a pánové, dlouho jsme se tu neviděli. Dneska vám chci říct o mém prvním...
Můj první týden v Chile
Host rodina mě vzala na poznávání mého města Valdivie. Byli jsme u oceánu a hledali...
