Dnes je to týden od mého odletu z Česka, týden poznávání nové země, kultury, jazyka, lidí, týden sbírání zážitků a zkušeností… Jeden moc krásný týden! První den jsem byla doost unavená (moc jsem toho nenaspala… jet lag
) a taky vystrašená, ale vzhledem k tomu, že se tu všichni neustálené usmívají a jsou milí, tak mě mé obavy přešly a začala jsem si rychle užívat života v Thajsku.
Musím říct, že je tu spoustu věcí úplně jinak, než u nás (nečekaně, Deniso
), ale jsou tu i věci, které fungují stejně nebo jsou stejné, jako v ČR. Jiné je třeba to, že tady si vám klidně nakráčí obrovský ještěr do dvora a nikomu to nepřijde divné nebo to, že si tu po městě volně probíhají opice, skáčou lidem na balkóny a nikoho to nezaráží
. Taky se tu řídí na druhé straně a snad každej jezdí na skútru. A když mají třeba jen jeden skútr v rodině, tak si na něj prostě vlezou všichni členové rodiny a jedou si tak úplně klidně po městě, bez helmy a ještě u toho jsou třeba na telefonu nebo něco jí:-).
Takhle… já mám poměrně vysoký pud sebezáchovy, takže mi to přijde jako extra nebezpečné a ještě obzvlášť, když na skútru mezi dalšími sedí i malinké děti, ale pro ně je to normální. Úplná pohoda. Myslím si, že si zvykám docela rychle a bez větších problémů, i když některé věci mě budou udivovat asi pořád, jako třeba ten ještěr ve dvoře! S jazykem už to tak hladce nejde, thajština je pro mě fakticky těžká, protože je to tonální jazyk a stejná slova s jiným důrazem na určitý tón, mají jiný význam. Já u spousty slov neslyším žádný rozdíl, i když tam údajně nějaký je, takže se mi stává, že například místo toho, abych řekla, že je něco hezké, tak řeknu, že je to neštěstí:-)). Jo a když už jsme u toho slova ‘hezké’, tak snad každej člověk, kterého během dne potkám mi říká, jak sem krásná.
Podle mě se do ČR vrátím jako totalní egoista, protože slyšet každý den tolik chvály, je prostě pohlazení pro ego
. Každopádně s tím jazykem se snažím a učím se každý den, už umím základní věci, jako pozdravit, poděkovat, říct, že mám hlad, taky čísla jsem se naučila, části dne a dneska jsem začala s dny v týdnu.
První návštěva školy
Už jsem stihla navštívit školu a to dokonce 2x, ale opravdu jsem ji jen navštívila
. Byla jsem tam ve středu 14.8., jen jsem přijela autobusem, abych věděla, jak se tam dostat, což fakt nebylo nutné, protože tady vás školní autobus vyzvedne u baráku a zaveze vás až do dvora školy, takže se fakt neztratíte, i když máte stejný problém s rozeznáním pravé a levé strany nebo špatnej orientační smysl, jako já:-). Jo a prosimpěkně, školní autobus tady je dodávka s lavičkama “v kufru” a do jednoho takového autobusu se nacpe zhruba 20 dětí, takže tam sedíme namačkaní, jako sardinky a při každém hrbolku na silnici se někteří vyšší studenti švihnou do hlavy o strop.
Za mě školní autobusy v Thajsku jsou opravdová pecka
. Podruhé jsem byla ve škole ve čtvrtek 15.8. a to taky jen na otočku, představila jsem se řediteli a dalším významným osobám školy, taky některým učitelům a vzhledem k tomu, že navštěvuji jazykovou školu, zavítala jsem do ‘English corneru’, což je místnost, kde jsou pouze zahraniční učitelé z anglicky mluvících zemí, seznámila jsem se i s nimi, hezky jsme si popovídali a konečně jsem potkala někoho, kdo je aspoň o hlavu vyšší, než já
. V English corneru jsem viděla velice pozoruhodnou situaci: studentka vyhrála nějakou jazykovou soutěž, tak se přišla pochlubit svému učiteli angličtiny, on ji pochválil a řekl jí, že by si zasloužila nějakou odměnu a ona mu ze srandy řekla, že u něj má teda kávu zdarma a on se sbalil a opravdu jí během 10 minut přinesl její oblíbené kafe, bez toho aniž by mu ona řekla, jakou kávu má nejradši. Byla jsem mile překvapena, jak hezké vztahy tu učitelé se studenty mají.
I když jsem se byla představit některým učitelům, kteří mě budou během roku vyučovat, byli moc milí a snad každý z nich mi řekl, že pokud bude nějaká situace, se kterou si nebudu vědět rady nebo bude něco, co se mi nebude líbit, něco bude jinak, než bych chtěla apod., tak se na ně mám obrátit a moc rádi mi pomůžou, protože si přejí, aby studenti byli ve škole spokojení… Po škole jsem jela k paní z Rotary, která mě učí thajsky (jmenuje se Gayoon a budu tu o ní psát asi poměrně často, protože je naprosto skvělá a trávíme spolu dost času).
V pátek jsem do školy nešla. Ráno jsem byla s Gayoon na kolech, projet se po Pethaburi a na cyklotrase. Gayoon pak uvařila oběd, který jsme si dali společně s jejím manželem a já jsem nejspíš poprvé snědla nějákýho brouka
. Nevím to jistě, protože jsem pak neměla odvahu zeptat se a dozvědět se, jestli to oprvadu byl brouk nebo ne
. Jinak tu baštím všechno bez problému, něco mi chutná, něco ne, stejně, jako doma, takže pohodička a pomalu zkouším i malinko ostrá jídla.. Jooo ještě se stala jedna velice zajímavá věc, začala jsem jíst krevety. Doma mi nikdy nechutnaly, ale přesvědčili mě tady, abych aspoň jednu zkusila, tak jsem ochutnala a zjistila, že je to dobrý. Řikali mi, že to, že mi tady chutnají, bude nejspíš tím, že v Thajsku se vaří z čerstvých krevet, kdežto v ČR z mražených..
Kolem 4 jsme já, Gayoon a její manžel vyrazili na letiště, kde jsme se setkali s jejich kamarádem, který je z USA a letěl někam na dovolenou, měl 4 hodiny čas na letišti v Bangkoku, kde měl mezipřistání. Pak přijela i moje host rodina, protože můj host bratr odjížděl na rok do Belgie. Rozloučili jsme se s ním a jeli domů.
Thats it. Každý den je krásný a užívám si ho, jsem tu ráda a spokojená. Přeju si, aby mi to tak vydrželo celých 10 měsíců, co tu strávím.
Brzo se zas ozvu, ahoj. Denisa 
Další články od Denisy
