Ve středu ráno mě budík vytáhl už v šest. Plán byl jasný – velká túra kolem celého poloostrova!Jenže sotva jsem se vyhrabala z postele, Sebův bratr zahlásil, že si vlastně není jistý, jestli se dnes někam půjde. Vítejte v Bretani – tady si počasí hraje na schovávanou a člověk nikdy neví, jestli dostane slunce nebo bouřku. Bouřka může přijít kdykoli a tentokrát to vypadalo dost pravděpodobně. Nakonec jsme ale vyrazili, jenže místo sedmi lidí jsme šli jen tři – já a mí hostitelé.
V sedm ráno panoval na pobřeží klid, potkávali jsme jen běžce a rybáře (a těch tu bylo požehnaně). Bylo úžasné sledovat pobřeží, které se s každým krokem trochu měnilo, poslouchat šumění oceánu a mít kolem sebe to zvláštní ranní ticho. Sem tam jsme minuli válečné bunkry z dob druhé světové války – právě tudy totiž připlouvali američtí vojáci přes Atlantik.
A teď highlight: svačina. Nebyly to bagety! 😱 Tady si totiž můžete úplně normálně koupit předpřipravené crêpes – tradiční tenoučké francouzské palačinky v sáčku. Lidi si je prostě srolují a zakusují úplně suché, jen tak. Jakože WHAT?! A musím přiznat – chutnají úplně jinak než české palačinky. Já jsem jednoznačně tým crêpes! (Don’t judge me 🥹).
Tahle část Bretaně je mimochodem plná prázdninových vil „bohatších“ Francouzů, takže jsme cestou míjeli soukromé letiště, jezdeckou školu, spoustu nádherných domů a dokonce i francouzskou národní sailingovou školu. V Quiberonu jsme ještě stihli ranní trh – krásné ovoce a zelenina, obrovské bochníky sýra a spousta ručně dělaných šperků.
Domů jsme dorazili akorát na aperitiv – a musím říct, že „na zdraví“ už jim jde čím dál líp! Fakt jsem pyšná. U oběda jsem pak dostala malou lekci barev ve francouzštině. Něco jsem už znala, takže to bylo spíš o zdokonalování. Protože příští úterý začínám školu, zapojujeme francouzštinu čím dál víc. Občas rozumím, ale udržet koncentraci celý den je teda makačka. Těším se ale na to, až přijde ten moment, kdy to začne být přirozené.
Večer jsem dokonce ohromila celou rodinu – přeložila jsem dvě dost těžké věty z francouzštiny do angličtiny (ta druhá byla prý „level impossible“). Všichni byli pyšní a bylo fakt krásné to sledovat. Takže jestli někdo uvažujete o výměně a bojíte se jazykové bariéry – jeďte! S podporující rodinou to jde mnohem líp, než si myslíte. Zkusit se má prostě všechno. C’est la vie!
Další den ráno – velký den! Konečně byly perfektní podmínky na to, na co jsme čekali celý týden… SURFING!!! Naložili jsme surfy a paddleboard do dodávky, rozdaly jsme si neopreny a šlo se. A překvapivě – voda nebyla tak studená, jak jsem čekala.
Začala jsem na paddleboardu. Po pár pádech (a jednom nechtěném loknutí oceánu – nedoporučuju, je to fakt ultra slané) se mi podařilo stát, pádlovat a dokonce se i chvíli udržet. Když jsem pak prkno předala Titouovi, ptal se, jak jsem na tom mohla udržet rovnováhu. No… prostě jsem dobrá, no (i když teda k dokonalosti to mělo ještě hooodně daleko 😅).
Se surfem už to byla jiná liga. Spousta pádů, spousta modřin… Pár vln jsem sice chytla, ale jen na několika se mi podařilo opravdu jet. Ale pro začátek ideál – malé vlny, skvělé na učení. Když jsme odcházeli, už byla pláž plná surfařských škol.
Před večeří mě ještě Titou vzal k místní umělkyni, protože oba milujeme umění. Specializuje se na malby rybiček a mořských tvorů, ale nejčastějším motivem jsou sardinky. Nejvíc nás dostaly její malby přímo přes staré mapy – vypadalo to nádherně! Nakonec jsem si odnesla i malý suvenýr – záložku do knihy s nakreslenou sardinkou na kousku mapy 😍.
Po večeři jsme si ještě dali procházku na západ slunce (coucher de soleil). Nádhera. Dokázala bych tam stát hodiny. Zajímavost: v Bretani zapadá a vychází slunce asi o hodinu a půl později než v ČR (we love fun facts!).
A pak jsme si ještě dali takový malý „fashion week“ – Sebův táta nám ukazoval svoje vzácné vintage kousky, které už se nikde nedají koupit. Titou mi pyšně řekl, že si vždycky nějaký kus odveze domů. A večer jsme ještě koukali na fotky od druhého Sebova bratra, který je fotograf – většina byla z Afriky a Jižní Ameriky. Fotky byly nádherné a každý člen rodiny má doma velkoformátový výtisk jedné z nich.
Ráno už přišel čas sbalit tašku, rozloučit se (samozřejmě nesměla chybět bisous 💋 na každou tvář) a vyrazit zpátky do Belgie. Od Sebovy mamky jsem ještě dostala malý dáreček – kamínek ve tvaru srdce z pláže 🥹.
Momentálně máme za sebou šest z osmi a půl hodin cesty zpět do Belgie a dnes večer mě čeká odjezd na další zajímavou událost – ale o tom zase příště.
Tak pac a bisous a zase příště 😉
Další články od Kateřiny
✨Barcelonaaa – the best trip of my life✨ (part 4 = the end)
poktačování PART 3: Šla jsem společně s mojí partou – Sofie, Gany, Organ a Diego...
✨Barcelonaaa – the best trip of my life✨ (part 3)
Kde jsme to skončili? Myslím, že u lodi! Donc allons-y! Celí vyfoukaní z plavby jsme se...
✨Barcelonaaa – the best trip of my life✨ (part 2)
Ještě víc zážitků, ještě víc slunce! Druhý (nebo třetí, když počítáme i cestu) den našeho...
✨Barcelonaaa – the best trip of my life✨ (part 1)
Na podzimní prázdniny jsem se s Rotary vydala na týden do Španělska, týden na který...
✨Už dva měsíce na výměně✨
Po dvou měsících v Belgii stále nemůžu uvěřit, že tu opravdu jsem! Mám úžasnou host...
Další výlety a večeře s Rotary
Jsem strašně vděčná za lidi, které jsem tu poznala. Bála jsem se, že najít si...
První výlet s Rotexem
Nejprve jsem přemýšlela, jestli vůbec jet – tyhle parky nejsou úplně moje věc. Ale přátelé...
Měsíc v Belgii – už jsem stihla navštívit Brusel
Už jsem stihla navštívit Brusel! Do hlavního města mě vzal kamarád, který je momentálně kandidát...
Welcome weekend a první týden ve škole
Welcome weekend se konal v Mozetu. Už po cestě (asi hodinu od Virginalu) jsem se...
