Krásný dobrý den, Zlatíčka. Je tu první celý školní týden, kdy se mi do školy chtělo i nechtělo. Těšila jsem se na spolužáky i na učitele, ale zároveň se mi nechtělo, protože škola znamená učení, známky a všichni si to dokážeme představit. Počasí je pořád krásný, takže jsem se každý den vracela domů zpocená s tím, že jsem sluníčko nemohla vidět aspoň dvě hodiny, takže i opalování jsem zanedbávala 😂
Pondělí šlo jak po másle až do oběda, kdy Hannah začala mluvit o Trumpovi a politice. Já nevím, jak ostatní, ale v hlavě jsem jen kroutila očima a nechápala, že poslouchám, co jsem poslouchala. Opravdu jsem se někdy musela držet, abych neřekla něco, čeho bych potom litovala. Na pátou, poslední, hodinu jsem šla s pocitem, kdy už se dostanu domů a nic jiného jsem v tu chvíli nechtěla. Když jsem se vrátila domů, dala jsem si svačinku a pak jsem se pustila do psaní mého blogýsku, protože jsem byla skoro celý dva týdny pozadu a věděla jsem, že jsem v tu chvíli byl nejvyšší čas napsat příspěvek o TCMF. Jsem si dala takový gól, že půjdu spát v deset. Jenže to se začalo prodlužovat a nakonec jsem si řekla “dobrou” až v jednu ráno.
Asi bych si neměla stahovat knížky v úterý večer :-), protože ve středu ráno nebudu moci vstát. Nebo to aspoň půjde hůř. Po škole jsem byla zalezlá doma s klimatizací, protože celý den na sluníčku není tady ideál. Večer večeře, kecání s Ruth a Stevem a pak jsem nemohla přestat myslet na háčkování druhý půlky dárku, tak jsem se pustila do toho. Jak někteří víte, mojí blbou vlastností je dokončovací projekty v ten den a nenechávat je jindy. Takže když jsem háčkovala, tak jsem si říkala do desíti. Pak do jedenácti. Pak to bylo dvanáct. A než jsem si vůbec udělala péči o pleť a zalezla do postele, byla jedna hodina ráno. Boží spánkovej režim, joo!
Ve čtvrtek se mi i přes krátký spánek vstávalo poměrně dobře. Dala jsem si snídani a připravila se do školy, kde jsem měla celý den, žádné volné hodiny, ale nějak to šlo. Já jsem si mezi hodinami psala blog a povídala s holkama, což už bylo lepší. Po škole mě Steve vyzvedl a pak jsem byla doma. Jo další věc na pobavení. Já jsem se nedávno dívala na stránky gymplu, kde byl jeden článek o Pavlovi (o mě zase nic, ale nevadí, jsem zvyklá) a pak mi Kubíček poslal facebook gymplu, kde jsem o sobě měla příspěvek, za což jsem ráda 🙂
V pátek jsem šla do školy ve sportovní uniformě, protože se to takhle ve škole zavedlo a to je tak dobrý. Bylo krásné počasí a když jsem po škole odcházela, hned jsem si rozpustila vlasy a když jsem se dostala k autu, tak mi Steve řekl, že jsem nějaká veselá. Tak jsem mu jen odpověděla, že to dělaj ty rozpuštěný vlasy, uniforma a sluníčko:-) Doma jsem neměla moc času, protože Steve pomáhal Paulovi s Rotary Raffle v jednom pubu ve městě, takže jsme jeli celá rodinka a dali jsme si večeří. Já jsem samozřejmě hned zamířila po Chicken Parmi, což je řízeček s parmazánem nahoře a je to ta nejlepší věc na světě.
Sobotní ráno bylo sladké, když jsem se v osm sama od sebe probudila a nemusela jsem nikam vstávat, ani spěchat. I přes to, jsem se moc v posteli neválela, jsem si musela uklidit pokoj a protože koupelna, ale taky si ještě sbalit tašku na přespávačku. Po vstávání přišla snídaně a pak všechny úkoly, které jsem už vyjmenovala s natáčením vlasů a posloucháním letních písniček. Okolo jedenáctý jsem měla všechno hotovo, ještě jsem si pak sedla k tabletu, že napíšu trochu blogu, ale Milla mi napsala, že mě za chvíli vyzvedne její host mamka s host ségrou, takže jsem si rychle udělala nudlovou polívku, kterou jsem nikdy předtím tak rychle nesnědla. Milly host mamka se ségrou jsou úplně nejhodnější lidi na světě. Hned jak mě vyzvedla, tak mi řekly jejich velkolepé překvapení a co se bude dít, když to jsou Millušky 18. narozeniny. Pak jsme to vzaly k Malin, kde jsme vyzvedly jí a Millu a naše party mohla začít. Na cestě do Quirindi jsme poslouchaly písničky vybrané nám, takže bylo slyšet jen naše zpívání a chichotání. Na místo určení jsme dorazily okolo druhé. Byla tu řeka, u které se dá kempovat a koupat se. Měly jsme sebou jen ručníky, plavky a mobil, který teda moc nepomohl, protože tam nebyl signál. Ale stálo to za to. To bylo tak kouzelný místo. Hned jak jsme si vybraly místečko, naskákaly jsme všechny do vody a už to jelo. Já jsem v tu chvíli, kdy jsem se rozhodla namočit si vlasy, litovala mého rozhodnutí, protože jsem měla čerstvě navlněné, ale nemohla jsem odmítnout vodu a mořský panny s holkama. Smích, potápění, šplouchání, to všechno bylo slyšet a bylo to jako být na pár hodin zase dětmi. Ruby (host ségra Mills) s sebou měla GoPro a když jsem to zjistila, kamera byla vlastně moje. Dělala jsem vlogýsky, dokumentovala všechno od ještěrek a pavouků, kteří se drželi nad vodou, až po nás holky, které jsme si z toho dělaly hroznou srandu. Nevím, kdy jsme odjížděly, ale jestli dostanu ještě nějakou příležitost se na tohle místo podívat, tak nebudu vůbec přemýšlet a hned řeknu ano. Na cestě nazpátek řídila Ruby, aby si najela hodiny. V mekáči jsme zastavily na krátkou pauzu. Samozřejmě já s Malin jsme zandaly Coffee a Caramel Frappe, jako vždycky. Když jsme se vrátili, čekala na nás véča alá švédská stůl a potom následovalo sledování mých vlogů, při kterých jsme se hrozně nasmáli, protože nic jiného než moje spontánní povídání. Povídáním to pokračovalo s Milly hostiteli rodičema, kdy to zase byl krásný deep talk. Já jsem pak skončila asi na půl hoďky v Milly pokojíčku s Kindlem, protože jsem se potřebovala trochu dobít, no a když jsem se podívala na hodiny, bylo 11:59, tak jsem šla do obýváku se slovy: Happy birthday sweetie! Mille bylo osmnáct!!!
A už taky byla neděle, takže jsme si tam sedly a emoce se začaly valit. Překvapení. Radost. Uvědomění, že jste přes půl světa od domova. Volání s pravou rodinkou. Pláč, protože nemůžete být s nimi. Vděčnost, že máte nějaký dvě náhodné holky, které jste ještě před šesti měsíci neznali, kteří vás milujou a mohou to s vámi oslavit. Přesně v takovém pořadí. Na druhou stranu jsem si naše oslavy hrozně užila, protože jsme byly jen holky, které oslavily narozeniny jedné z nich a vypadalo to jak z filmu.
I když jsem spala na rozkládací posteli, vyspala jsem se hodně dobře a jako první, ale holky nebyly dlouho po mě, takže jsme všechny vstaly najednou a šly na snídani. Milla tam měla balónky a rovnou dáreček od rodinky, což byly Birkinstocks-kvalitní pantofle, který má každý, kdo se identifikuje jako australan. Potom jsme měli snídani zase alá švédský stůl a pak jsme jen byli v obýváku. Okolo jedenácti jsme se šli připravovat na obídek, na který jsme jeli do vesničky Wallabadah. Já jsem si z vlasů něco ukuchtila, i když to nebylo ono, aspoň to nějak vypadalo, no a ve dvanáct jsme vyrazili. Když jsme vešli do toho pubu, já šla poslední za Malin a Millou a tím, že jsem věděla o Milly překvapení, tak jsem vytáhla mobil a zdokumentovala Mills jak vchází do místnosti rezervované jen pro nás a její kamarády ze školy a všechny její hostitelské rodiny. Překvápko!!! I přesto, že Milla není moc na emoce, tohle už jí skoro rozbrečelo a bylo to úžasné. Milla po celou dobu oběda dostává dárečky a poslední byl můj, kdy jsem pro ní měla slunečnici v květináčku, protože jsem chtěla dát kytku, ale neřezanou, aby jí nechcípla po týdnu. A pak jsem jí dala háčkovaný muffin s citronkama nahoře a nápisem: Mills big 18! a skončila to přáníčkem v němčině, kde jsem použila překladač jen jednou. A to přáníčko bylo dlouhý, takže to beru jako úspěch – hihi. K obědu jsem měla salátek a pak jsem se bavila s Malin a Abs (Milly první host ségrou). Okolo třetí jsme to rozpustili a když jsme přijeli domů, všechny jsme padly na Milly postel, kde jsme ležely přes sebe a na sebe a jen jsme skrolovaly na instagramech, protože jsme musely dobíjet baterky, páč jsme všechny byly na nule. Zase to ale taky bylo hezký, že dokážeme spolu dělat všechno. Okolo půl pátý nás zase Milly host mamka vzala do Tamworthu, kdy s námi jela Milla i Ruby, protože potřebovaly nakoupit věci na pečení chleba a já jsem v půl šestý byla doma. jelikož jsem nedala moje vlasy, tak jsem si je umyla, pak jsem se šla navečeřet, no a potom jsem si šla po dlouhé době zapnout Netflix, kde jsem zamířila na Young Royals.
I když tento týden na začátku vypadal pohodově, víkend byl náročný, ale nakonec jsem si to zase krásně užila! Doufám, že moji čtenáři také.
Alles Gute zum Geburtstag, Milla. Ich liebe dich, meine beste Freundin aus Deutschland!!!
Další články od Ely
Dvacátý osmý týden – jako že už dospíváme
Krásný dobrý den, Zlatíčka. Je tu první celý školní týden, kdy se mi do školy...
Dvacátý sedmý týden – poslední týden letních prázdnin
Krásný dobrý den, Zlatíčka. Minulý týden byl dedikovaný fesťáku, tím pádem plný dům, nové zážitky...
Dvacátý čtvrtý týden – prázdniny v Tamworthu
Krásný dobrý den, Zlatíčka. Máme tu další týden a první celý týden v novém roce...
Šťastný nový rok!
Krásné dobré ráno, Zlatíčku. Máme tu 2025!!! Přeju všem štěstí, zdraví, pohodu a hodně kamarádů...
Osmnáctý týden jako ten první
Krásný dobrý den, Zlatíčka. Dnešní epizoda má název takový jaký má, protože je tu můj...
Šestnáctý týden se želvami (delfínky)
Lidi, to bylo něco neuvěřitelnýho. Ty korály, ty ryby, ta čistá voda. To jsem opravdu...
Patnáctý týden už zase na Tour
7:30 jsme vyjeli všichni na letiště a já už vás nebudu dále napínat, protože jsme...
Desátý (První) týden prázdnin!
No a v neděli mi to teprve začalo. Cesta teda byla příšerná, protože autíčko bylo...
První týden na druhé straně Země
Krásný dobrý den, Zlatíčka. Vítám vás na mé cestě Austrálií a doufám, že si moje pohádky...
