Austrálie – země, kam chce každý

Posílám srdečné pozdravy z Austrálie. Už jsem tady přes půl roku a zážitky, které jsem tady prožil, mi mění život. V tom nejlepším slova smyslu.

Jako správný Australan je nutné se zajít podívat na zápas australského fotbalu – AFL. Bydlím teď v Kynetonu, což je asi 80 km od Melbourne. Máme to tak docela blízko. Na stadionu MCG, což je největší stadion v Melbourne s kapacitou 100 000 lidí, je skvělá atmosféra. Už jsem tam byl dvakrát a nevycházím z údivu. Potkal jsem se tam s dalšími výměnnými studenty z Francie a Itálie. Když jsme tam byli podruhé, byl to výlet, který jsme si jako výměnní studenti zorganizovali sami. Bylo nás asi patnáct a byl to skvělý zážitek.

Další zajímavost a neméně dobrá zkušenost bylo lyžování. Moc lidí ho tady v Austrálii neprovozuje, ale v červenci a srpnu tu mají zimu a na horách je sníh. Takže se stalo, že jsem v Austrálii uprostřed evropského léta lyžoval. Byli jsme tam tři dny, a i když jsou skiareály v Evropě o něco lepší, byl jsem za to hrozně rád, protože se to taky každému studentovi nepoštěstí.

Zážitek, který se mnou doslova zatočil, byl letecký den v Kynetonském leteckém klubu. Můj host-brácha chce být v budoucnu pilot, a mají tady poblíž malé letiště. Tak mě vzali do vzduchu taky. Sice jsem samozřejmě nemohl pilotovat letadlo, ale bylo moc hezké mít doslova nadhled. To jsem ale ještě netušil, co přijde. Pilot byl už hodně zkušený, a začal se mnou dělat loopingy. Dostali jsme se až na 3,5 G. A to už to člověka opravdu zamačkává do sedadla.

Co se mi na Austrálii opravdu hodně líbí, je kvalita jídla. Jakoby se všemu, co se pěstuje nebo chová, dodávala nějaká extra-extra péče, která tomu dodá vynikající chuť. Není pak divu, že se rád angažuji v barbecue, které pořádá náš Rotary klub ve městě, když jsou trhy. Obvykle si tam na sebe vydělá kolem 500-600 australských dolarů. Pro mě to má tu výhodu, že jsem se jednak naučil dělat klobásy, a za druhé jich mám víceméně neomezené množství k dispozici i pro sebe. Navíc se to i pořádá docela často, to je další výhoda.

Jedna z věcí, která mě překvapila, je to, že si tady kvůli dostihům, Melbourne Cupu, bere snad každý Australan volno, aby je mohl sledovat. Je tak díky tomu volný den, v podstatě něco jako státní svátek. A já měl to štěstí, že jsem se na Melbourne Cup mohl jet podívat osobně. Navíc jako člen VIP klubu, protože můj host-děda má členství a možnost si s sebou přivést hosty. Bylo to zase něco neuvěřitelného. Trať o velikosti parku Ladronka v Praze, a sto tisíc lidí na tribunách. Celkově se jelo deset dostihů, ten sedmý byl hlavní.

Těsně po Vánocích, o letních prázdninách, mě moje host rodina vzala na Jan Juc. To je pláž západně od Melbourne, kousek od ní je i Bells Beach, kde se pořádají mistrovství světa v surfování. Vyzkoušel jsem si to taky. Sice to nebyl přímo surf, ale buggy board. Na něj si člověk lehne na břicho a vlnu může chytit stejně dobře.

Co se týče vztahů s ostatními výměnnými studenty, všichni jsme se setkali už dvakrát na Rotary konferencích, kde mj. proběhlo informování o pravidlech výměny. Hned při druhém víkendu jsme měli možnost jít ven si společně zahrát nějaké sporty a užít si společně čas. Ti, co jsou k sobě blíž než ostatní, dělají občas výlety. Byli jsme tak na již zmiňovaném zápasu AFL, nebo jsme vyrazili do lunaparku na pláži St. Kilda, což je nejoblíbenější pláž v Melbourne. Po Vánocích nás čekal výlet na Australian Open. Měli jsme možnost vidět špičkové tenisty, ve dvou zápasech dokonce v Rod Laver Aréně, což je stadion skoro s takovou kapacitou jako O2 aréna. Čekal nás i výlet na Phillip Island, kde jsme byli na přehlídce tučňáků.

Rotary po mě většinou nechce přítomnost na setkáních častěji než jednou za měsíc, pokud není nějaká speciální akce. Ta přišla v říjnu, kdy jsem měl projev o tom, jak můj dosavadní pobyt probíhá, byla to víceméně formalita. K tomu se mi vyplácí moje schopnost hry na klavír, která mi tady už několikrát přišla velmi vhod. Například jsem měl recitál na jednom z mítinků, a když mojí hru slyšel guvernér rotary klubů ve Victorii, který je zároveň uznávaným operním pěvcem, nabídl mi, abych mu dělal hudební doprovod při zpěvu na distriktové konferenci, která se bude odehrávat v březnu v Adelaide. Taky si budu muset připravit projev, budu tím reprezentovat úplně všechny Rotary studenty, kteří teď v Austrálii jsou. Konkrétně něco kolem 170 studentů. Taky jsem měl tu možnost hrát ve škole při předávání studentských ocenění. To bylo taky úspěšné. Minimálně na studentech z desátého a jedenáctého ročníku bylo vidět, že se jim to líbilo.

Rotary a Česko se mi daří reprezentovat nejen hrou na klavír. Protože mám lásku ke sportům, přihlásil jsem se do říjnové plavecké výzvy Lap it Up, která se pořádá v celé Austrálii. Jde o to ve čtyřech týdnech uplavat 1000 bazénů, což znamená 25 kilometrů. K tomu si účastník vytvoří účet, kam mu ostatní mohou posílat peníze. Ty po skončení akce jdou na pomoc dětem s mentálními problémy, kteří mají například sklony k sebevraždě. Mně se podařilo uplavat celou vzdálenost; byl jsem jedním ze 48 lidí z asi 790, kteří se výzvy zúčastnili. K tomu jsem získal podporu v celkové hodnotě 420 dolarů, což je v přepočtu asi 6000 korun. To mě potěšilo, je to dobrá vizitka pro Rotary a také známka dobré reprezentace.

Takto je tedy ve zkratce vystižený můj čas v Austrálii. Musím znovu uznat, jak moc mě to mění. Samozřejmě k lepšímu. Není to jen o zdokonalování angličtiny, ale také o pravidelném vycházení ze své komfortní zóny, například kucháním ryb, když je ulovíme. Normálně se mi z toho zvedá žaludek, ale tady se to musí udělat. Protože, nalijme si čistého vína – jak bychom si je pak jinak mohli uvařit? Ve finále to pak člověka ani moc neznechutí. I na základě tohoto zážitku tedy mohu ostatním doporučit výměnu v zahraničí, a pro ty, kteří si nejsou jistí, mám také doporučení: Jděte do toho. Není lepší rozhodnutí než na rok vyrazit do zahraničí. Ze začátku to může být obtížné, ale člověk si zvykne na všechno.

Ivar Ječný, RC Praha → Austrálie 9800, Outbound 2024-25